Poznali jsme se s Adamem už během brigády, kterou jsme oba měli na vysoké škole. Ze začátku se mi vůbec nelíbil. Já jsem chodila do zdejší hospody umývat nádobí, on tam vypomáhal u pípy. Vznikla z toho ta nejméně pravděpodobná láska široko daleko, zároveň však ta nejkrásnější, o jaké jsem si netroufala snít ani v těch nejdivočejších snech. Cestovali jsme, budovali jsme své kariéry. Přeci jen jsem se nakonec dostala do věku, kdy už jsem toužila mít nějaké to zázemí a rodinu.
Musela jsem překonat nevěru
Jenže roky ubíhaly a prstýnek, který jsem si moc přála, stále nepřicházel. Když už jsme to spolu vedli pátým rokem, Adam se spustil se svou kolegyní. Vlastně jsem si toho všimla tak trochu náhodou. Doma v obýváku měl zapnutý pracovní počítač. Když jsem utírala stůl, zatímco on si šel dát sprchu, pípla mu na Teamsech zpráva, že už se moc těší na společný víkend. Martina se tehdy jmenovala. Já jsem měla přitom informaci, že odjíždí na teambuilding. Zřejmě chtěl utužovat kolektiv trochu jinak, než jsem se domnívala.
Začal se psát měsíc plný hádek, křiku, obviňování a výčitek. On tvrdil, že jsem nesnesitelná perfekcionistka a kdykoliv mám problémy v práci, jsem nepříjemná, já jsem na něj křičela, že zradil mou důvěru a je to srab, protože mě ještě nepožádal o ruku. Nevedlo to nikam. Nakonec jsme se domluvili, že to opravdu zkusíme znovu. Peprné zprávy, které jsem si za tu chvíli přečetla, mě pronásledovaly jako stín. Ačkoliv se totiž Adam dušoval, že to nic neznamenalo, domlouval se tam s ní na tom, že se odstěhuje ode mě a budou spolu bydlet. Nikdy jsme se o tom spolu nebavili, ale mně to už navždycky zůstalo v hlavě.
Slíbil tátovi, že se neožení
Otázky na svatbu ale z mé strany zůstávaly. Bylo mi jasné, že čím více na to tlačím, tím méně pravděpodobné je, že to opravdu přijde. Nakonec došlo k zásadní hádce. „Tak pokud si mě nechceš vzít, tak se mnou asi do budoucna nepočítáš?“ zeptala jsem se na rovinu. „Jinak si nedokážu představit, jaký by měl být ten tvůj důvod!“ křičela jsem dál. „Slíbil jsem tátovi, že se neožením,“ vypadlo z Adama. „Jak jako slíbil? Co s tím má co dělat tvůj táta, proboha?“ vytřeštila jsem oči.
Jenže táta Adama vychovával sám, máma od nich odešla krátce po porodu. Necítila se na rodičovskou roli. Jeho táta pak vybudoval velkou mediální firmu, kterou mu plánoval v příštích letech předat. S tím také několik bytů na okraji Prahy, které měl jako investici. „Táta říkal, že každá ženská chlapa akorát obere. A když se ožením, tak mi firmu nepředá,“ vypadlo z Adama. „Chceš mi naprosto vážně tvrdit, že se nechceš ženit kvůli firmě? Kvůli slibu tátovi, který se vždy tvářil, že mě má rád?“ nechápala jsem.
Chci to vůbec ještě?
„No jo, ale neměj mu to za zlé. On má jen blbý zkušenosti se ženskýma, však víš, že už si po mámě nikoho nenašel,“ bral to Adam jako samozřejmost. „Můžeme spolu být přeci šťastní i bez svatby, ne? On si táta myslí, že po rozvodu bych o tu firmu prostě přišel. Když spolu budeme žít bez papíru, tak se rozejdeme, a všechno dobrý,“ domlouval mi.
A to sice můžeme. Ale já si nejsem jistá, že chci oželit svůj životní sen pro rozhodnutí chlapa, kterého před spoustou let zradila ženská, co se necítila na rodinu. Navíc jsem dala tolik let jednomu muži, že teď přemýšlím, jak vlastně budu začínat od začátku, pokud půjdu pryč… Chci být vůbec s člověkem, pro kterého jsou důležitější peníze než láska?
V článku jsou na přání respondenta změněna jména, foto je ilustrační.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Klárou
KAM DÁL: Krejčíková začínala v Ulici ve 14 letech. Všechny vydělané peníze rozfofrovala.
