Dělám vše od praní, uklidu domácnosti až po nakupování. Venčím psa. Uvedu příklad, jak vypadá náš víkend. Manžel odjede pomáhat známému na domě, večer se vrátí a otevře lednici. Kouká, že tam nic není. Takže si jde dát sprchu, položí se na gauč a řekne, že je strašně utahanej. Dobře, respektuji, že měl náročný víkend.
Jenže když přijde pracovní den, venčím psa ráno já. Když přijdu odpoledne domů, venčím ho já a když už je večer, opakuje se stejný scénář. On je zase unavenej. Když zrovna není doma, tak je na pivu, prý u toho relaxuje. Respektuju to. Ale další den je to úplně stejně.
Začínám pochybovat o tom, jestli si uvědomuje, že mám za týden státnice. Ale i kdyby nebyly, zkrátka se o mě nepostará a nechá se obskakovat.
Už jsem kvůli tomu několikrát vybuchla vztekem. Je na mě tlak z práce, školy, ale doma mi nikdo nepomůže. Manžel se nijak netrápí tím, že jsou jeho smradlavé věci po celém bytě na zemi, na jídelních židlích, na pracovním stole, o koupelně se raději nevyjadřuju. Abych se mohla učit, tak vše uklidím, protože nejsem schopna v tomhle bordelu fungovat.
Vybuchla jsem už potřetí za náš dvouletý vztah, vždy mi ale slíbil, že bude pomáhat. Bohužel to vždy trpím tak dlouho, až je to neúnosné a za hranicí hygieny. Doma za něj všichni všechno dělali. Zkoušela jsem i metodu neprat a neuklízet, neumývat koupelnu, wc ani podlahy. Demonstrativně jsem nechodila ani se psem. Vydržel to tři měsíce. Jeho řešení bylo takové, že si o víkendu pozval maminku na úklid, když jsem tam nebyla. Na psa si najal paní na venčení - přestože šetříme každou korunu.
Argumentuje tím, že toho má hodně a že mám jiné priority. To od něj vnímám jako velmi ponižující, ale třeba je to špatně. Když jsme se seznámili, tak to bylo jiné. Sice jsme spolu nežili hned, ale pomáhal dokonce i u mě doma. Jezdil za mnou, pekl dort, uvařil a přivezl hrnec jídla, venčil psa, chodil s ním běhat, teď nechodí, chodil cvičit.... Končím školu a chtěla bych rodinu. Otevírá se mi v hlavě otázka, bude se o nás starat, nebo nás nechá a řekne, že má jiné priority a málo času? (Adriana, 28 let)