Smrt arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, následníka trůnu a synovce Františka Josefa I., v Sarajevu odstartovala válku. Osudového 28. června 1914 přicestoval následník trůnu spolu s manželkou do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny, aby zde provedl inspekci vojenských kasáren.
Byla to tehdy vskutku horká půda, protože stát anektovalo Rakousko-Uhersko v roce 1908. Tento krok pak přinesl výrazné zhoršení vzájemných diplomatických vztahů se Srbskem a Ruskem a posílení jihoslovanských nacionálních nálad, které byly vyhroceny proti Rakousku-Uhersku. Ostatně o tom, že konflikt visí ve vzduchu, svědčily i balkánské války v letech 1912–1913.
První pokus selhal
Rakouský arcivévoda dorazil se svým doprovodem na sarajevské nádraží, odkud měla kolona sestávající celkem ze šesti vozů odjet na radnici. Třetí vůz, sportovní Gräf & Stift se zatažitelnou střechou, řídil Čech Leopold Lojka. František Ferdinand nemohl tušit, že na něho mají políčeno členové radikální skupiny Mladá Bosna, kteří chtěli docílit odtržení Bosny a Hercegoviny od Rakouska-Uherska. Organizace spolupracovala se srbskou nacionalistickou organizací Černá ruka.
Několik atentátníků v čele s Gavrilem Principem mělo 28. června jasný cíl – sprovodit ze světa následníka trůnu, aby dosáhli svých cílů. Gavrilo Princip byl ozbrojen pistolí, Nedeljko Čabrinovič měl bombu, je nutno na druhé straně dodat, že jejich výcvik před akcí byl mizerný a nedostatečný. Čabrinovič byl připraven hodit na automobil, v němž seděl František Ferdinand s manželkou, bombu.
Po desáté hodině dopolední Čabrinovič čekal, až se vůz jedoucí po Appelově nábřeží přiblíží, a hodil bombu, která se však odrazila od potahu stažené střechy a vybuchla vinou špatného nastavení časovače pod jiným autem v koloně. Několik lidí bylo při tomto chabém pokusu zraněno. Čabrinovič ihned po atentátu spolkl kyanid, nicméně ten neúčinkoval. Skočil proto do řeky, aby ukončil svůj život, jenomže se pouze zranil a byl vzápětí dopaden. Atentátníci propadli po prvním pokusu beznaději, Princip se domníval, že propásli velkou šanci na usmrcení Františka Ferdinanda.
Druhá šance přišla nečekaně
Na radnici pronesl přesto arcivévoda svůj projev a vyčetl starostovi Sarajeva, že zde řeční, zatímco „já jsem přijel na návštěvu a házejí po nás bomby“. Nicméně se naskytla druhá šance, při níž hrál hlavní roli český řidič Lojka. Původní plán počítal s tím, že se kolona následně přesune do Zemského muzea, nicméně František Ferdinand projevil přání, aby se jelo do nemocnice, kde chtěl následník trůnu navštívit raněné. Před jedenáctou hodinou nastoupil po dramatických událostech opět do automobilu.
V hlavní roli český řidič
Později Lojka vzpomínal, že jím řízený automobil, který jel za dvěma dalšími vozy, odbočil do ulice Františka Josefa, nicméně na něho zvolal guvernér Srbska a rakousko-uherský generál Oskar Potiorek, že zahnul špatně. Byl to však právě Potiorek, který řidičům zapomněl sdělit, že trasa se po prvním neúspěšném atentátu změnila. Proto Lojka odbočil tam, kde mezitím postával Princip, který vůbec nečekal, že se přímo před ním objeví auto s následníkem trůnu a jeho chotí. Když vytahoval pistoli, Lojka se snažil vycouvat na druhou ulici místo toho, aby prudce zrychlil, a tím ztížil atentátníkovi jeho práci. Princip tak měl dostatek času dokončit svůj čin.
Následník trůnu i jeho žena později zemřeli, do historie pak vstoupila slova Františka Ferdinanda, aby manželka neumírala, ale zůstala naživu kvůli jejich dětem. Lojka se po druhém, tentokrát již úspěšném atentátu hájil tím, že pouze plnil rozkazy. Za bezpečnostní selhání ručil Potiorek, který si toho byl velmi dobře vědom. Do smrti jej trápily výčitky svědomí, protože byl sám svědkem atentátu.
Nešťastný šoférův osud
Zajímavé byly další Lojkovy osudy. Vystoupil jako svědek před soudem, který pomohl usvědčit Principa, jenž zemřel v roce 1918 v terezínské Malé pevnosti na tuberkulózu. Později si někdejší řidič koupil hospodu v Brně, nicméně nadělal velké dluhy. Se svou ženou měl dvě děti, jedno mu brzy zemřelo. Manželství nakonec skončilo rozlukou. Lojka zemřel v Brně v roce 1926, příčinou úmrtí byl chronický zánět ledvin.
Zdroj: autor je vystudovaný historik
KAM DÁL: Vánoční zázrak na frontě: Vojáci vylezli ze zákopů a zahráli si fotbal.
