Zamilovat se je snadné, myslela jsem si ve dvaceti. O deset let později jsem to trochu přehodnotila. Měla jsem za sebou sérii neúspěšných vztahů, které pro mě obvykle znamenaly jen bolest a hořkou zkušenost. Jako by se kolem nepohyboval nikdo normální. Až jsem potkala Marka. Měl hluboké oči, tmavé vlasy a přesně věděl, co žena potřebuje.
Všechno vypadalo perfektně
Naslouchal mi, trávil se mnou všechen svůj volný čas. Pracoval u kamaráda na stavbě a chodil „na melouchy“. Normální práci vlastně asi nikdy neměl, na druhou stranu si nepamatuju, že by byl někdy bez peněz. Byl to hezký vztah, opravdu. Plný lásky, milostných dobrodružství. Oba jsme milovali Chorvatsko, jezdili jsme tam často. Spontánní nápad, auto, noc a jen my. Mohlo by to být ještě lepší? Leda horší. A právě to je ono…
Celou dobu jsem netušila, že chodím s někým, kdo byl už jednou ženatý, a navíc byl ve vězení. Pravdu jsem vlastně zjistila náhodou. Když jsme potkali na jednom festivalu Markovu sestřenici Kláru, řekla mi: „Je hezké, že má Marek druhou šanci.“ Do té doby mě přitom nikomu z rodiny nepředstavil, a říkal, že se s nimi nebaví.
Neznala jsem pravdu
Když jsem nechápavě pozvedla obočí, řekla mi: „Ty to nevíš?“ A následovala pravda. Marek byl deset let ženatý, jeho žena ho následně obvinila z domácího násilí a rozvedla se s ním. Marek popíral, že by se doma něco takového dělo. Říkal, že se prostě jen hádali, občas do sebe strkali, facky prý ale nikdy nelítaly. Jenže ve vězení byl za rvačky, kterých se dopouštěl opakovaně.
Po rozvodu ho jeho žena obvinila ze znásilnění. Prý, když si přišel pro věci, vzal si i něco jiného… Ačkoliv to nikdy nenahlásila na policii, vyprávěla to všem svým známým. Marek říkal, že to dělá proto, aby ukázala, jaký je to prevít. Ale komu já mám teď věřit? Kde je pravda? Opravdu žiju s násilníkem?
Jak mám zjistit pravdu...
Když se s někým seznámíte, jen sotva mu řeknete, aby vám dál výpis z rejstříku trestů. To, co o dotyčném víte, je to, co on vám sám řekne. Marek nikdy neměl sociální sítě, neznala jsem jeho okolí. Myslela jsem si, že je to samotář, vlastně mi asi vyhovovalo, že patří jen mě.
Od chvíle, co jsem se to dozvěděla, jsem odjela k rodičům na jeden den přepsat, a ještě jsem se nevrátila. Je to měsíc. Samozřejmě mi píše, volá, přesvědčuje mě, ať si to nechám vysvětlit. Ale co když je to pravda, a jednou se mi stane to samé? Co když každý z nich má svou verzi, a úplnou pravdu se vlastně nikdy nedozvím?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Annou
KAM DÁL: Člověk předpokládá, že když poprvé otěhotněl hned, půjde to zase, říká Ester. Spletla se.
