Admiral Nachimov byla nádherná, ale stará loď, postavená ve dvacátých letech v brémských loděnicích pod jménem Berlin III. Svou největší slávu zažila na zaoceánských trasách mezi Německem a New Yorkem. Za Hitlerovského režimu výletní parník sloužil nejprve k rekreaci v rámci organizace Kraft durch Freund, pak byl přestavěn na lazaretní loď. Jeho první nešťastná chvíle přišla, když se Němci snažili evakuovat před postupující Rudou armádou své lidi z Východního Pruska, které bylo kompletně odříznuté. Loď najela u Svinoústí na minu a potopila se.
Po válce ji z moře vytáhli Sověti a kompletně opravili. Na vodu tak byl v roce 1957 spuštěn Admiral Nachimov, jedna z nejluxusnějších sovětských dopravních lodí. Její domovský přístav byla Oděsa, brázdila zejména Černé moře. Služba Admirala Nachimova byla rutinní a bezproblémová až do osudného 31. srpna roku 1986. Tehdy loď vyplouvala z přístavu Novorossijsk.
Kapitán opouští můstek
Na parník se po celý den naloďovali pasažéři a kapitán Vadim Markov nařídil v deset večer zvednout kotvy. Na palubě bylo 897 pasažérů a 346 členů posádky. Loď vyplula a zhruba po hodině plavby se jí dostala do kolizního kurzu nákladní loď Pjotr Vasjov. Nic neobvyklého to neznamenalo. Obě lodi se spojily rádiem, kapitáni si řekli, že o situaci ví, a kapitán Vasjova Viktor Tkačenko oznámil, že se Admiralu Nachimovi vyhne. Kapitán Markov nato odešel do kajuty s tím, že situace je pod kontrolou.
Srážka s nákladní lodí
Jenže následné události jsou zahaleny v mlze. Pjotr Vasjov kurz nijak nezměnil a obě lodě se k sobě nadále blížily. Proč se na Pjotru Vasjovi nic nedělo, se dodnes neví. Každopádně na Admiralu Nachimovi s hrůzou pozorovali, jak se na ně plnou parou řítí velká nákladní loď. Povel ke zpětnému chodu motorů už srážce zabránit nemohl. Vasjov narazil přídí do boku Admirala Nachimova a doslova jej po délce rozpáral.
Smrt ve vlnách
Admiral Nachimov se naklonil na pravobok, loď se zahalila do tmy, osmdesátimetrovou trhlinou se valila dovnitř voda. Všude vládl chaos a zmatek, loď se potápěla velmi rychle, nebyl čas spouštět záchranné čluny, lidé skákali do vody přímo z naklánějící se paluby. Mnozí se ale z podpalubí nedokázali včas dostat.
Okénka kajut byla většinou otevřená, voda proudila i jimi, celkově trvalo potopení lodi jen několik málo minut. Rozhodně nepomohlo ani rozhodnutí sovětských konstruktérů, kteří vyjmuli z lodi všechny bezpečnostní přepážky, které kdysi Němci na Berlinu III měli. Loď byla proti pronikání vody naprosto bezbranná. Vodě nestálo nic v cestě a parník šel ke dnu.
Loď přitom byla stále nedaleko od pobřeží. Na pomoc startovaly desítky lodí a vrtulníků, záchranná akce začala velmi rychle. Přes enormní úsilí záchranářů zahynulo 423 lidí. Ke katastrofě došlo nedlouho po havárii Černobylu, reakce vedení byla úplně stejná – vše co nejdéle tajit. O potopení Admirala Nachimova se nic nevědělo dva dny, ani zachránění pasažéři nemohli dělat nic, jen odeslat zprávu blízkým, že se nachází v Novorossijsku.
O katastrofě se dva dny mlčelo
Soud s oběma kapitány proběhl až rok po katastrofě, oba dostali patnáct let, ale oba byli poměrně rychle propuštěni. Není bez zajímavosti, že Tkačenko nakonec zahynul při potopení své vlastní jachty v Izraeli. Byl to nejspíše právě on, kdo měl největší vinu na celé katastrofě, navíc se podle některých zdrojů snažil manipulovat se záznamy v lodním počítači, aby ze sebe vinu smyl.
Zdroj: military-history.fandom.com
KAM DÁL: Nerovný boj torpédoborce s německým pancéřovým křižníkem.
