Přípravy svatby Jindřicha IV. Navarrského a Markéty z Valois probíhaly tak, jak bylo zvykem. Kromě spojení dvou lidí se měla tímto krokem urovnat neblahá situace, pramenící z náboženských nesvárů, které tehdy Francii sužovaly. Sňatek protestantského hugenota Jindřicha a Markéty, když rodiny se hlásily ke katolické víře, měl ukončit všechny sváry a ukázat, že i lidé s takto odlišným pohledem na svět mohou žít spolu v jedné rodině, a tedy i ve státě bez bojů a strachu z dalšího dne.
Markéta Jindřicha nechtěla
Za domluvenou svatbou stála hlavně ženichova matka, navarrská královna Jana III., která se ale spojení těchto dvou teprve devatenáctiletých mladých lidí nedočkala. Zemřela 10. června roku 1572, zatímco krutý svatební den byl naplánován až na 18. srpna stejného roku. Stalo se tak tedy, že si Markéta z Valois brala za manžela novopečeného krále. Ani to ji ale se sňatkem nesmířilo. Jindřicha IV. neměla ráda a kdyby mohla, z manželství by se ráda vyvlékla. Svého nastávajícího považovala za hrubiána nevalných hygienických návyků, ale na výběr neměla. Její rodina měla své plány a do těch ona dokonale zapadala.
Ženich nesměl do kostela
Přišel svatební den a nevěsta chtě-nechtě stanula po ženichově boku před chrámem Notre-Dame. Katolíci totiž ani tak významného ženicha, ale protestanta, do chrámu odmítli pustit. Ani tak ale neměla být svatba pokažena. Vždyť se toho dne do Paříže sjely tisíce hugenotů, aby svému formálnímu vůdci popřáli vše dobré do manželství. Další část svatby se pak odehrávala tak, jak bychom od takového dne očekávali. Ples, jídlo, pití, zábava až do noci. Jenomže pak to přišlo…
Za všechno mohla králova matka
Svatební oslavy se staly minulostí, ale vytoužený mír nebyl v dohledu. Mohla za to hlavně matka krále Karla IX., neduživého chlapíka, který byl z velké části pod jejím vlivem. Její nenávist k hugenotům byla tak velká, že se rozhodla zbavit se jednoho z jejich představitelů, admirála Coligniho, k němuž měl navíc proti její vůli blízko sám její syn - král. To nehodlala nechat jen tak, a proto svolala tajné shromáždění do Louvru, kde si domluvili velký plán. Coligni musí zemřít.
Slabý král podlehl manipulaci
Atentát ale nevyšel podle plánu a admirál byl nejprve jen postřelen. I to ale stačilo, aby se v protestantských žilách začala vařit krev. Přesto všechno se králově matce podařilo panovníka přesvědčit o údajných úkladech, které připravují hugenoti proti jemu samotnému. Král uvěřil, a tím byl osud protestantů zpečetěn. Jen několik málo dní poté, co si Jindřich IV. a Markétou z Valois řekli mírně nedobrovolné “ano”, tedy v temné noci z 23. na 24. srpna, vyrazili katolíci do krutého boje proti hugenotům. Už předem ale probíhaly přípravy, během nichž byly všechny domy protestantů označeny bílým křížem, aby se mstitelé nemuseli zdržovat hledáním těch správných dveří.
Tisíce mrtvých po celé Francii
Jen v Paříži padlo během několika následujících dní těmto popravám za oběť na čtyři tisíce nevinných lidí. Katolíci se přitom neslitovali s nikým - smrt si v těch dnech našla muže i ženy, staré i mladé, dokonce děti. A v Paříži to neskončilo. Vlna masakrů se prohnala Francií a v ohrožení byl samozřejmě i sám Jindřich IV. Toho se ale Karel IX. rozhodl přece jen ušetřit a udělal z něj “pouze” svého zajatce. Ovšem jen do té doby, než se Jindřichovi Navarrskému podařilo utéct a vrátit se jako vůdce do čela svých protestantských přátel. Tisíce životů ale mezitím vyhasly a nikdo je už nemohl vrátit. Krvavější svatba se patrně v historii nikdy neudála.
Zdroj: en.wikipedia, sortiraparis, The Freelance History Writer
KAM DÁL: Policie našla pohřešovaného chlapce. Matce nevěřili, že to není její syn. Skončila na psychiatrii.
