I když byl pohled jednoho z našich nejlepších herců minulé doby, Vlastimila Brodského, plachý a ostýchavý, jen málokterá žena by mu odolala. Obdivovaly ho herečky stejně jako divačky v kině i doma u televize a podle vzpomínek jeho přátel toho dokázal herec také využít. Do manželství se ale nejprve vůbec nehrnul, a tak je dodnes známá anabáze jeho “útěku” téměř od oltáře, kde se měl objevit po boku další vynikající herečky Jiřiny Jiráskové.
První neúspěšné manželství
Další partnerku, tanečnici Boženu Křepelkovou, už ale na radnici přece jen dovedl. Bohužel ale tohle jeho první manželství neskončilo úspěchem. Na vině byla podle všeho hlavně hercova nevěra, kvůli které jednoho dne našel doma sbalené kufry. Vztah nezachránil ani malý syn Marek. Brodského tehdejší manželka zkrátka jeho věčné zálety tolerovat nehodlala a to bylo její konečné slovo.
Druhá svatba v ohrožení
Do třetice všeho (jak se tehdy domníval) snad již skutečně dobrého, se v jeho náruči ocitla krásná herečka Jana Brejchová. I tentokrát se Vlastimil Brodský odhodlal požádat svoji životní lásku o ruku a jejich vztah zpečetit sňatkem. Jenomže ve svatební den se všechno zamotalo tak, že nebylo vůbec jisté, jestli budou oddáni. Na vině byl jeden ze svědků budoucího manželského páru, další z legendárních herců, na něhož umělecký svět nezapomene, Jan Werich. Co se stalo?
Svědek Jan Werich
Jak na svůj druhý a také poslední svatební den vzpomínal sám Vlastimil Brodský? Podle pozdějších vyprávění mu z něj v paměti zbyly pravděpodobně jen jeho části, stejně jako když vzpomínal na Jana Wericha. „Komu z nás dvou byl za svědka Jan Werich, to už si nepamatuju. Asi Janě!…Byla hezčí!” To by ale nebyl takový problém, jako další vzpomínka, která slavnému herci utkvěla v hlavě a svěřil se s ní v knize "To že jsem já?". Byla to chvíle, kdy se Jana Wericha - jen tak pro jistotu - zeptal, jestli má u sebe občanku. Svědek bez průkazu žádný svědek být nemůže. A v tu chvíli všem přítomným musela ztuhnout krev v žilách. „Nemám,“ odpověděl Werich. „Ale já si myslím, že snad nepotřebuju občanku, že občanka potřebuje mě!“
Kdo by potřeboval občanku, když má známou tvář?
Jan Werich touto odpovědí považoval celý problém za vyřešený. Jak se s tím vyrovnali ostatní svatebčané, už bylo jen na nich samotných. Nicméně i přes tenhle problém se snoubenci, svědkové i další hosté přece jen vydali do Libeňského zámečku, kde se měl obřad odehrát. Jak se ukázalo, občanský průkaz samozřejmě úředníci požadovali, ale Jan Werich se svým pověstným šarmem a hlavně známou tváří všechno zvládl s bravurou sobě vlastní. Podařilo se mu přesvědčit oddávajícího, že zatímco průkaz by mohl být zfalšovaný, on sám je rozhodně pravý. A tak se svatba nakonec přece jen konala.
Šťastný začátek, ale konce nebyly příjemné...
I když manželství Vlastimila Brodského a Jany Brejchové mělo původně namále, vydrželo prakticky dvacet let. Narodila se z něj dcera Tereza, ale nakonec se bohužel přece jen také rozpadlo. Herec nedokázal odolávat svodům jiných žen a nakonec si i jeho žena a životní láska našla jiného partnera. Byl jím Jaromír Hanzlík, který se dokonce v podstatě nastěhoval do jejich domu. Brodského naděje, že jde jen o chvilkový úlet, později vyprchala a když poznal, že jej Jana Brejchová už doslova nemůže ani vidět, raději z manželství odešel nadobro. Na svůj svatební den a příběh se zapomenutou občankou svědka ale přesto nezapomněl.
Zdroj: wikipedie, Tohle že jsem já?, V. Brodský
KAM DÁL: Bohumil Hrabal mířil k dobře placenému povolání, pak se ale protloukal životem, jak to šlo. Za co utrácel horentní sumy?
