Dlouholetý souputník Vlasty Buriana, diváky milovaný Jaroslav Marvan, se objevoval jak na divadelních prknech, tak i před filmovou kamerou - a všude si počínal s takovou samozřejmostí a grácií, která jeho filmy dodnes vynáší na žebříčku sledovanosti hodně vysoko. Uvědomovali si to už jeho současníci a podle toho si jej také vážili. Snad jen kolegové mohli mít námitky k obrovskému rozdílu v jejich a Mistrově platu.
Hvězda zasvítila u Buriana
Hvězda Jaroslava Marvana začala vycházet v Burianově divadle, doslova po boku tehdy již ceněného krále komiků, jehož jméno táhlo diváky do divadla i do kina. Byla to jistě ta nejlepší škola a také ideální odrazový můstek k vlastní skvělé kariéře. A Jaroslav Marvan toho dokázal dokonale využít. Nebyl sice prvoplánovým krasavcem (i když jeho dávku charismatu by mu mohla závidět většina herců), byl takovým mužem z lidu, postavou, s níž se mohli mnozí porovnat, do které mohli promítnout svoje vlastní životy.
A také byl nahrávačem nejoceňovanějšího prvorepublikového komika. A právě Vlasta Burian si začal jeho přínos pro vlastní divadlo i pro něj samotného záhy uvědomovat, což se také ukázalo na Marvanově rostoucím platu.
Z minima až k závratným honorářům
Z minimální sumy třiceti korun za jedno představení se jeho gáže po několika letech vyšplhala na tehdy nepochopitelných patnáct tisíc korun za měsíc! V okamžiku, kdy se rozhodl z Divadla Vlasty Buriana odejít, mu principál dokonce nabídl novou smlouvu. Místo, kde se běžně uváděl honorář, tentokrát zůstalo prázdné a mělo být jen na Marvanovi, jakou sumu tam sám doplní. Pravděpodobně by byl přijat jakýkoliv požadavek, ale herec už byl tou dobou pevně rozhodnut divadlo opustit, a tak z neobyčejné domluvy nakonec sešlo.
Devatenáct průměrných platů
Dnes bychom si mohli říct, že patnáct tisíc není žádná velká částka a mnozí by nebyli schopni z ní zaplatit ani základní živobytí. Jenže jsme v době před druhou světovou válkou, za první republiky a tady platily docela jiné částky. Tak třeba v roce 1930 byl průměrný plat v Československu 789 korun. Marvanových 15 000 tedy představovalo plných devatenáct takových platů! Je sice pravda, že třeba plat středoškolského profesora mohl přesáhnout i tři tisíce korun, ale i tak si národem milovaný herec přišel na pětinásobek tohoto tehdy téměř královského platu.
Záviděli i ve Zlaté kapličce
Tiše závidět mu mohli i ti nejlépe placení herci prestižní scény a pro mnohé doslova Mekky českého divadelnictví - Národního divadla. A co teprve ve chvíli, kdy jako hlavní postava filmu Poslední mohykán inkasoval dva roky po válce za natáčení rovných bezmála 100 000 a za další z filmů Nikdo nic neví dokonce 125 000 korun?
Poctivý a důsledný herec
Čím si vlastně Marvan zasloužil srdce nejen diváků, ale také přízeň filmařů a režisérů? Kromě toho, že “se na něj dobře koukalo” byl také nesmírně pracovitý, pečlivý a poctivý ke svému hereckému povolání. Jen těžko by jej někdo mohl nachytat, jak přišel nepřipravený na zkoušku nebo na natáčení. Jenomže pak přišla po druhé světové válce další rána pro mnohé herce - tedy únor roku 1948.
Hraní mu bylo milejší než politika
Většina předválečných herců najednou buď přestala vyhovovat svým typem novému režimu nebo se nechtěla přizpůsobit potřebě natáčet dělnicky odhodlané a pro myšlenku krásných vyhlídek do budoucnosti nadšených filmů. Jaroslav Marvan ale svoji profesi miloval a chtěl hrát. A hrát mohl jen tehdy, pokud se přizpůsobil. Seriálový rada Vacátko zvážil pro a proti a rozhodl se pro hraní, a tak se můžeme s trochu povzneseným úsměvem dodnes podívat třeba na filmy Anděl na horách nebo Dovolená s Andělem, které jsou díky hlavní dvojici - tedy právě Jaroslavu Marvanovi a Josefu Kemrovi “koukatelné” dodnes i přes jejich ideologií nasáklý námět.
Zdroj: Wikipedie, Archiv ND, csfd
KAM DÁL: Památka zemřelých z historického pohledu. Církev svátek zamýšlela jako propagandu.
