Poslední rozhovor, který je zachycený s Janem Palachem, je jen pro opravdu silné povahy. Chlapec, který v té chvíli bojuje se životem a každé slovo vyslovuje s neskutečným sebezapřením, však dokazuje, jak přesvědčený o správnosti svého činu Jan Palach byl.
Nebolí to strašně?
Rozhovor s psycholožkou Zdeňkou Kmuníčkovou vznikl hlavně proto, aby se zjistilo, jak moc organizované je potenciální hnutí kolem Jana Palacha. On sám podepsán jako Pochodeň č. 1. V dopise, který po sobě ve třech kopiích zanechal, totiž hovoří v množném čísle.
„Rozhodli jsme se vyjádřit protest a probudit lid.” Palach se tímto způsobem snažil vzbudit dojem, že se jedná o připravenou akci několika dobrovolných “pochodní” a on si vylosoval číslo jedna.
Rozhovor je tak veden se záměrem zjistit, jestli jsou opravdu připraveni i další potenciální “pochodně”. Psycholožka tak na Palacha apeluje: „Nebolí to strašně? Není to strašný? Neměli by toho ti druzí nechat?”
V bolestivých mukách však Jan Palach neváhal s odpovědí a o jeho přesvědčení a protestu není pochyb ani na smrtelné posteli. „Hus taky umřel na hranici,” řekl opakovaně.
Jak uhasit pochodeň?
Spekulovat, jestli měl být rozhovor s Palachem v budoucnu použit pro propagandu a dehonestaci jeho činu, jde jen těží. Jen těžko říct, co by udělal režim s nahrávkou, kde by Palach hovořil poraženě a snažil se svoje následovníky odradit.
Rozhovor však spíše jeho čin ještě více rozvíjí a dává mu nálepku upřímného manifestu. Psycholožka naléhavě pokračuje a snaží se z Jana Palacha dostat odpověď na otázku, za jakých okolností toho ostatní nechají.
„Když bude zrušena cenzura a zákaz rozšiřování zpráv.” O politickém rozměru jeho sebeupálení v tu chvíli není sebemenších pochybností, jako kdyby věděl, že jeho slova mají v tu chvíli cenu zlata a do historie se hluboce zapíše každé z nich. Celý záznam rozhovoru s psycholožkou Zdeňkou Kmuníčkovou končí slovy:
„Člověk musí bojovat proti zlu, na které právě stačí.” Inspirativní poselství jako poslední záblesk jeho činu není ohraničené dobou a může inspirovat i mnoho dalších generací.
Posmrtná maska
Čin Jana Palacha následně zopakovalo 26 lidí a z toho 7 zemřelo. Pravděpodobně nejznámější příběh je čin Jana Zajíce, který sám sebe označil jako Pochodeň č. 2.
Dnes se můžete Janu Palachovi poklonit nejenom na místě činu, kde pod Národním muzeem započal jeho plamen, ale také u filosofické fakulty na dnešním náměstí Jana Palacha, kde visí jeho posmrtná maska od sochaře Olbrama Zoubka.
Ten pro Paměť národa vzpomíná: „Jan Palach byl převezen na soudní lékařství na Albertov, tak jsme jeli tam. A tam nás portýr pustil. Jan Palach ležel stranou v chodbě, přikrytej vlajkou, obklopenej květinama, který tam přinesli z toho Václavského náměstí. Tam jsme to udělali.”
Zdroj: Paměť národa
KAM DÁL: Významný politik s kulkou v zádech. Atentát na Rašína mohl dopadnout ještě mnohem tragičtěji.
