Králové to rozhodně nemívali lehké. Jejich případné lásky většinou musely ustoupit povinnostem panovníka. Daleko důležitější bylo blaho říše a zvětšování majetku. Pokud nechtěli panovníci stále jen bojovat, byly vhodným prostředkem také sňatky. A tak se také stalo, že si mladý král Přemysl Otakar II. vzal za ženu Markétu Babenberskou, o třicet let starší ženu, s níž ale získal také Rakousy. Jak se říká - bylo to “něco za něco”.
Dvorní dáma Anežka
Jenže královna měla také svoje dvorní dámy a mezi nimi i mladičkou Anežku z Kuenringu. Byla jiná než ostatní dívky té doby. Vlasy ostříhané - dnes bychom řekli na mikádo - se tolik lišily od účesů ostatních dam, že krásná dívka krále na první pohled zaujala. Nebylo se také čemu divit, že král vyhledával raději její společnost než své právoplatné ženy, a to dokonce tak veřejně, že se o jejich vztahu zmiňují i kronikáři.
Manželka nebo spíš matka?
Markéta Babenberská samozřejmě o záletech svého dvacetiletého manžela věděla a snad jí ani tolik nevadily. Zdá se, že mladíkovi v této oblasti dokonce rozuměla. I ona chápala, že šlo o sňatek účelový, nikoliv z lásky. Ostatně pro Markétu šlo už o druhé manželství, z prvního měla tři děti a o velké lásce až za hrob si tak patrně žádné velké iluze nedělala.
Čtyři nemanželské děti
Ani mladá králova milenka Anežka nebyla z chudého rodu - naopak, Kuenringové vlastnili hrad Vitoraz a její otec měl mezi šlechtou velmi dobré jméno. Se svým vztahem Přemysl Otakar II. příliš neotálel a první syn se z tohoto nemanželského lože narodil v roce 1253. V dalších letech pak přišly na svět ještě další tři dcery. O každé ze svých dětí se král náležitě postaral. Potomci, kteří se narodili Anežce z Kuenringu, vyvrátili spekulace o králově neplodnosti, když se nedařilo počít manželského potomka. Přece jen věkový rozdíl byl velký a padesátiletá manželka již patrně ani do jiného stavu přijít nemohla. Ačkoliv se s touto situaci pravděpodobně časem musela smířit, rozhodně šlo o ponížení, které se s ní neslo stále.
Vše pro dítě
Ke svým nemanželským dětem, stejně jako k Anežce, se Přemysl Otakar přiznával, a to dokonce tak hlasitě, že prosazoval právo svého prvorozeného syna Mikuláše na dědictví trůnu. Pro jeho uznání udělal hodně, dokonce vyjel na křížovou výpravu do Pobaltí ve snaze přesvědčit papeže o svojí loajalitě. Odměnou za to mu mělo být právě uznání Mikuláše za dědice jeho vlády. I když byla nakonec uznána legitimita Přemyslových dětí, Mikuláš ale právo na trůn nedostal.
Manaželství skončilo rozvodem
Bezdětné královské manželství se po letech rozpadlo. Král požádal o možnost rozvést se se svojí ženou, aby se mohl oženit s dívkou mladší, která by byla schopna dát říši dědice. A tak se i stalo a manželství Přemysla Otakara II. a Markéty Babenberské bylo rozvedeno. Situace byla o to jednodušší, že papež zemřel a než nastoupil nový, bylo tak říkajíc po všem. Nezbylo tedy než rozvod uznat.
Anežka se sňatku nedočkala
V roce 1261 opustila již bývalá manželka Přemysla Otakara II. Prahu a vrátila se do rodných Rakous. Pokud bychom se ale domnívali, že právě nyní je čas oženit se se svojí dlouholetou milenkou a matkou svých dětí, byli bychom na omylu. Anežka pravděpodobně doprovázela Markétu zpět do Uher, děti ale zůstaly na královském dvoře. Král se pro svoji další ženu vydal do Prešpurku, kde si vyhlédl dceru haličského knížete Rostislava dívku Kunhutu. Brzy také přicházejí na svět další čtyři královy děti - syn a skutečný dědic trůnu Václav II., Kunhuta, Anežka a Eliška. Kromě nich měl král patrně i další nemanželské dítě, ale tady se kroniky už rozcházejí.
Jak je tedy vidět, ani v minulosti si lidé s věrností těžkou hlavu příliš nedělali, a to ani ti z panovnických rodů. Anežka z Kuenringu byla ale první historicky doloženou a dokonce v kronikách zmiňovanou královskou milenkou. Patří jí tedy toto prvenství navždy.
KAM DÁL: Se skvrnami na koberci si uměly poradit i naše maminky a babičky. Bez drahé chemie a dokonce téměř bez práce.
