Voráček na konci 90. let v mateřském Kladně mohl po Vánocích vyjet na led s vysněnými modrobílými rukavicemi značky Bauer. "Dostal jsem je a byl jsem strašně šťastný. Měl jsem je pak asi tři roky. Miloval jsem je. Byl to můj nejlepší hokejový dárek, jaký jsem kdy dostal," řekl třicetiletý Voráček, hvězda Flyers a s příjmem 9,25 milionu dolarů nejlépe placený český hráč v soutěži.
Hokejka byla nejvíc
Pro malé hokejisty byly po celém světě dárky týkající se jejich milovaného sportu na prvním místě. "Když měl člověk to štěstí, že dostal hokejku, bylo to samozřejmě nejvíc," prohlásil kanadský útočník Tom Wilson z Washingtonu, který si už nepamatuje na přesný věk, kdy dostal svou první. "Stála vedle stromečku a říkal jsem si, že byl asi Santa líný ji zabalit."
Potom nacházel u stromečku novou hokejku pravidelně. Vždy podobně nezabalenou, ovázanou mašlí. "Měl jsem předtím dřevěnou hokejku. Někdy v osmi nebo devíti jsem dostal první kompozitovou - TPS Rubber 45 flex. Byla to dvoudílná hokejka. V té době to byla ta nejlepší. Nejdříve se dělaly s dřevěnými čepelemi a potom i s kompozitovými," doplnil Wilson.
Vždycky velký balík
Útočník Brett Howden byl nadšený, když dostal hokejku CCM typu U+ Crazy Light. "Není to žádný výjimečný příběh. Rodiče mě překvapili a našel jsem ji, až když jsme uklidili všechny balicí papíry. Ani nevím, jak dlouho pak trvalo, než jsem ji zlomil, ale byla to přesně ta, kterou jsem chtěl," vyprávěl Howden.
Švédský útočník Carl Hagelin už jako starší takové překvapení neměl, protože si vysněnou hokejku sám objednal. "Bylo mi asi dvanáct nebo třináct a máma s tátou nebyli zběhlí v nákupech online. Objednal jsem si Easton Synergy pro praváky, když přišli se zahnutím Chrise Druryho. Věděl jsem, že ji dostanu," řekl Hagelin.
Kevin Hayes z Philadelphie měl pod stromečkem vždy velký balík. "Táta mi objednával po tuctech dřevěné Jofy. Dal jsem s nimi jako kluk spoustu gólů," smál se Hayes. Kapitán Chicaga Jonathan Toews dostal v deseti letech vytouženou hliníkovou hokejku - značku Easton z edice Waynea Gretzkého. "Dnes vím, že hliníková hůl byla pro dítě šílená, ale tehdy se takové prodávaly," podotkl Toews.
Vůně nové kůže
Také obránce Justin Braun podobně jako Voráček rád vzpomíná na první rukavice. Do té doby je vždy dědil po starším bratrovi, takže byly opotřebované a s typickým závanem potu a vlhka. "Bylo mi nějak mezi osmi až deseti. Bylo hezké cítit vůni nové kůže," prohlásil Braun.
Brankáři měli trochu odlišná přání než hráči z pole. "Dodneška si pamatuji, jak jsem dostal svou první masku. Myslím, že mi bylo deset, možná jedenáct. Chytal jsem do té doby s hráčskou helmou, která měla přidělaný košík. A najednou jsem dostal opravdovou brankářskou masku," popsal svůj zážitek Cam Talbot z Calgary.
