O adventu a Vánocích se s tímto jménem, respektive slovem setkáváme téměř na každém kroku. Občas nám může dělat problém právě to počáteční písmeno – jde přece o zdrobnělinu (křížovkáři by řekli o domáckou podobu) jména Ježíš. Jména osoby téměř jistě historické a rozhodně biblické…
Tak jak - malé nebo velké?
Jména osob se přece zásadně píší s velkým počátečním písmenem. Jenže časem nám toto jméno štědrého nemluvněte natolik splynulo s nadílkou, že ztratilo právě ten punc vlastního jména. Takže zatímco v betlémském chlévě ležel v jesličkách Ježíšek, nic nám nemůže bránit popřát svým milým bohatého ježíška. A nemyslíme tím samozřejmě bohaté dítě, ale nadílku.
Ježíšek by všechno nestihl
Ostatně Ježíšek není v Evropě výsadním dárcem. A to dokonce ani u našich nejbližších sousedů. Například v Polsku naděluje 24. 12. Svatý Mikuláš, v Německu je to různé: blíž našim hranicím nosí dárky Christkind, sever země má na starosti Vánoční muž - Weihnachtsmann. Také Itálie je vánočně rozdělená.
Někde naděluje na Štědrý den Babbo Natale, podobný našemu Mikuláši, jinde pak na koštěti létající čarodějnice Befana, ta ovšem až 7. ledna. Angličanům vozí dárky na saních Father Christmas (Otec Vánoc), kterému se trochu podobá, a to nejen významem slov, francouzský Père Noel i portugalský Pai Natal.
Kakáček i Joulupukki
Ve Španělsku naděluje Papá Noel, ale ani ten na to není sám. Na severu chodí také Apalpador - Dotýkač, který pohmatem pozná podle dětských bříšek, jestli byly hodné. Dalším, a tentokrát velmi kuriózním nositelem dárků je rovněž španělská Tio de Natal - vánoční kláda, nazývaná též „kakáček“. Nezní to právě důstojně, ale zvyk je zkrátka zvyk… Severské země většinou obdarovávají různí skřítci, ve Finsku je to ovšem vánoční koza Joulupukki.
Ježíšek je hlavně náš
Jistě nepřekvapí, že mnoho slovanských zemí „obhospodařuje“ děda Mráz, zejména tam, kde převládá pravoslaví. Jak je patrné, s naším Ježíškem i ježíškem jsme na našem kontinentě spíše v menšině, bez ohledu na to, zda jde o země s více či méně početnou křesťanskou populací.
Copak Ježíšek, ale Ježíš…
Vraťme se ale ještě ke jménu Ježíš. Jde o přes řečtinu a latinu počeštěné hebrejské jméno Jehošua či zkráceně Ješua. A Kritus? Opravdu nejde o příjmení, i tady se musíme obrátit na starou dobrou řečtinu, kde „christos“ znamená „pomazaný“. A to je významem totéž co hebrejské „mašiach“, ze kterého se zrodil náš „mesiáš“. Tak krásnou oslavu Ježíškových narozenin a bohatého ježíška!
