Velká cena Monaka byla roku 1984 šestým závodem z cekově 16 podniků kalendáře a už tehdy bylo jasné, že se za normálních okolností mistrem stane jeden z pilotů týmu Rona Dennise, McLaren - Niki Lauda nebo Alain Prost. Úvod ročníku v Brazílii vyhrál nový jezdec McLarenu Alain Prost, druhý závod v jižní Africe „směl“ vyhrát Lauda, protože Francouz musel vyrazit z boxové uličky. V belgickém Zolderu prolomil vítěznou hegemonii McLarenů-TAG/Porsche překvapivě Alboretův Ferrari, v Imole už ale zase kraloval Prost a v Dijonu se radoval podruhé Lauda, protože Prosta zbrzdila neplánovaná zastávka v boxech.
Před Monakem tedy bylo vše jasné: jak krásné by bylo pod zářivým sluncem Cote d´Azur další vítězství „domácího“ Prosta? Povedlo se jen zčásti. Prost sice „vyhrál“, slunce toho 3. června mu ale jistě nezářilo a jako o hvězdách závodu se mluvilo o dvou úplně jiných jezdcích.
Až do neděle běželo vše dle francouzských not
A při tom vše začalo dle vysněného scénáře. Prostův přeplňovaný agregát vybavili pro Monaco poněkud menším dmychadlem, které sice dávalo méně „páry“, zato se chovalo v úzkých zatáčkách knížectví pružněji. Alain se nacházel v nejlepší formě v životě a vykouzlil na asfaltu mezi přístavem, hotely a mrakodrapy časem 1:22,661s nejrychlejší kolo, které kdo kdy v Monte Carlu zajel. Laudovi tím nadělil 1,2 s a zase jednou tak ukázal rozvržení sil v týmu. Rakušan předváděl po celý víkend velmi slabý výkon a pro své osmé startovní místo nehledal výmluvy: „Jsem tady prostě příliš pomalý.“
Zatímco se ve čtvrtek a v sobotu trénovalo za krásného slunečna, byla závodní neděle zahalena do šedých mračen a celé dopoledne lehce pršelo. Čím více se blížila hodina startu, tím silněji padala z nebe voda, což ovšem Prostovi nebránilo v tom, aby hned převzal vedení. Za ním se hned v první zatáčce srazili Warwick, Tambay, Alboreto a de Cesaris, což na první pohled nemělo na lídra dopad. Větší vliv měl rozjetý Nigel Mansell (Lotus-Renault), který se na Prosta začal brzy tlačit a od 11. kola dokonce drze převzal první místo. Brit toto místo na (promočeném) výslunní ale udržel jen pět kol, než uklouzl v zákrutu Massenet do svodidel. Prost tedy byl za neustávajícího deště znovu na špičce, daleko před kolegou Laudou, který se šikovně propracoval kupředu.
Senna a Bellof byli skutečnými hvězdami podniku
Nebyl to ale Lauda, kdo představoval pro Prosta největší nebezpečí. Mladý Brazilec Ayrton Senna na novém Tolemanu-Hart sice startoval jen ze 13. pozice, odpadnutí několika konkurentů po výše zmíněné nehodě a především jeho báječná schopnost „kráčet po vodě“ se postaraly o to, že v této fázi již dýchal Laudovi na záda. Po třech kolech za sebou nechal dvojnásobného mistra jako školáka a byl druhý. Ve vzduchu visela senzace, protože Senna hned začal dotahovat Prostův náskok a čím silněji pršelo, tím rychleji se mu blížil. Lauda zatím korunoval svůj podivný výkon hodinami před Hotelem de Paris. Od 27. kola byl na třetím místě další z „mladých tygrů“, Němec Stefan Bellof na Tyrrellu-Ford, jediném vozu pole bez turbo-motoru.
Zdálo se, že má Prost na špičce problémy. Senna totiž mezi 20. a 30. kolem zkrátil svůj odstup ze 33 s na 11 s. Bylo to ve 30. kole, kdy Prost lehce chyboval v Tabákové zatáčce a jen se štěstím zabránil střetu se svodidlem. Toho kola ztratil další 4 s na Brazilce s Němcem (rovněž rychle dotahující Bellof už byl jen asi 15 s za Sennou).
Lilo pořád silněji a Prost při dalším průjezdu cílovou rovinkou divoce gestikuloval. Tehdejší ředitel závodu, belgická legenda Jacky Ickx, si již delší dobu pohrával s myšlenkou jízdu kvůli vládnoucím podmínkám předčasně ukončit a teď viděl v Prostově chování jasné znamení: po 31 kolech oznámil jeho červený praporek, že je po všem!
Senna se cítil okraden a pochopitelně zuřil, Prost se ale zeširoka smál: „Už v příštím kole bych Ayrtona pustil před sebe a asi i Bellofa. Body do mistrovství jsou mi důležitější. Takhle je mi to ale přirozeně mnohem milejší…“ Jak velmi se měl mýlit!
Ickxův zákrok Prostovi pomohl jen na první pohled
Netrvalo to dlouho a nejeden novinář viděl v ukvapeném Ickxově zákroku domluvenou akci „francouzské mafie F1“ a záměrnou manipulaci výsledku. „Raději jsem to tu ukončil o kolo dříve než o kolo později. Byly to prostě drastické podmínky, nemohl jsem je nechat jet dál,“ vysvětloval Ickx, kterému mnozí vytýkali, že byl v kokpitu tvrdším bojovníkem, než v roli ředitele závodu. FISA na něj uvalila pokutu 6 000 dolarů „za ukončení závodu bez konzultace s činovníky FIA“ a později mu dokonce byla odňata licence ředitele Grand Prix. Nehledě na to, že brzy po odmávnutí déšť značně povolil, což Jacky samozřejmě nemohl tušit.
Teď ale ke slíbené teorii, že Ickx Prostovi svou nezištnou pomocí (pokud se o ni skutečně jednalo) vlastně uškodil. Závod byl stanoven na 77 kol, a proto se udělovaly v cíli jen poloviční body. Prost si tedy připsal za toto vítězství jen 4,5 bodu.
Sledujme možnost, že by závod pokračoval dál a skončil by po absolvování 2 hodin nebo plných 77 kol „logickým“ výsledkem Senna, Bellof, Prost – nebo Bellof, Senna, Prost (jak to dodnes vidí fandové Němce). Bellofův tým Tyrrell byl později diskvalifikován za podvody ohledně váhy vozů z celého šampionátu a Prost by tedy inkasoval za vítězem Sennou 6 bodů za druhé místo. Na konci sezony by tedy měl na kontě o 1,5 bodů více než po Ickxově akci. A víte, o kolik bodů tehdy ztratil vůči Laudovi titul mistra světa? O 0,5!
Kdyby tenkrát...
Facit: Kdyby Jacky Ickx roku 1984 neodmávl velkou cenu Monaka předčasně a nedaroval tak Prostovi „již téměř ztracené vítězství“, stal by se Francouz díky pravděpodobnému druhému místu v této Grand Prix mistrem světa a ne Niki Lauda. To vše ovšem za předpokladu, že Prost neutrpěl defekt ložiska předního kola, jak od 28. kola sám předpokládal.
Jo a – osobní stanovisko „očitého svědka s husí kůží“: v neděli jsem závod sledoval (bláhově se spoléhajíc na vždy perfektní počasi jižní Francie) jen v tričku, které bylo již dopoledne beznadějně promočené. Od prvního kola mi zimou cvakaly zuby – takže díky Monsigneur Ickx, že jste tenkrát před 35 lety to mé trápení trochu zkrátil!
