Bez rychlé osobní železniční dopravy, oddělené od nákladních vlaků, se jen těžko dá hovořit o moderní dopravní infrastruktuře státu. Ve Francii se začalo se systémem TGV již v 70. letech a v roce 1981 byla otevřena první vysokorychlostní trať z Paříže do Lyonu. Mezitím trvala v Praze výstavba tzv. Holešovické přeložky - z Holešovic do Libně - 10 let a ještě ji musela dokončit armáda.
Celkově se i přes veškerou údržbu a modernizace propadl od 80. let stav našich železnic do stavu nesrovnatelného s našimi západními sousedy, nejvyšší rychlost byla takřka všude (na hlavních tratích) maximálně 100 km/h (výjimečně 120 km/h) a obrovské prostředky, investované do oprav a modernizací nejdůležitějších úseků, od 90. let zvedly rychlost nanejvýš na 160 km/h, s výhledovým zvýšením na 200 km/h, ale ne víc. To však nestačí.
Například i třísystémové elektrické jednotky Pendolino s nuceným naklápěním skříně, nakoupené v počtu 7 kusů v letech 2003-2005 od firmy Alstom (dříve FIAT), disponují nejvyšší rychlostí 230 km/h, ale na našem území ji nikde nemohou využít.
KTX v Jižní Koreji
Již v 70. letech byly v Koreji zpracovány první studie vysokorychlostních tratí, a to za pomoci francouzských expertů. V 90. letech se začalo s výstavbou, která i přes obrovské problémy a finanční krizi v roce 1997 zdárně pokračovala a v roce 2004 začaly vlaky na lince Soul - Pusan skutečně jezdit. KTX (Korea Train eXpress), provozované společností Korail, mají v současnosti čtyři linky.
Všechny vycházejí z desetimilionového hlavního města Soul, jež má podobnou rozlohu jako Praha (Soul - 605 km2, Praha - 496 km2). Hlavní linka vede do velkého přístavu Pusan (někdy psaného Busan, jenž má 3,5 milionu obyvatel) přes významná města Čchonan (666 000 obyvatel), Tedžon (1,5 milionu obyvatel), Tegu (2,5 milionu obyvatel), Kjongdžu (270 000 obyvatel) a Ulsan (1,1 milionu). V Tegu odbočuje větev do Čindžu (340 000 obyvatel). Další linka vede ze Soulu přímo na jih do čtvrtmilionového Mokpcho, třetí do třistatisícového Josu a čtvrtá na východ ze Soulu do Pchjongčchangu, dějiště zimních olympijských her r. 2018, a Kangnungu (213 000 obyvatel).
Vlaky Alstom
Maximální rychlost vlaků KTX je 330 km/h, ale reálně činí nejvyšší rychlost vlaků v provozu 305 km/h. Vzhledem k tomu, že v mnoha úsecích vedou vysokorychlostní tratě hornatým terénem a hustými subtropickými pralesy, jsou v pravidelných intervalech podél trati instalována čidla, která monitorují stav trati a počasí a v případě jeho zhoršení - například v období monzunových dešťů - sníží automaticky rychlost souprav.
V roce 1994 zvítězila v tendru na jejich dodávku společnost Alstom (tehdy GEC-Alsthom). Vlaky KTX, používané od zahájení provozu, mají 20 vozů a vycházejí z francouzských vysokorychlostních jednotek TGV. Kvůli náročnějšímu podélnému profilu trati mají vlaky značný instalovaný výkon: kromě hnacích vozů na obou koncích soupravy (každý se čtyřmi nápravami) je poháněn i jeden podvozek prvního a posledního vloženého vozu - celkově tedy má souprava šest hnacích podvozků a výkon 13 560 kW. V troleji je střídavý napájecí systém 25 kV 50 Hz. Souprava dosáhne rychlosti 300 km/h za 6 minut a 5 sekund, z této rychlosti zastaví s využitím maximálního brzdného výkonu na dráze 3 300 m. Minimální poloměr oblouku na vysokorychlostní trati je 7 000 m a kolejnice vpodstatě odpovídají vzoru UIC-60, s hmotností 60 kg/m.
Cena jízdenek je stanovena tak, aby si cestu mohlo dovolit více než 90 procent populace. Oddíly jsou rozděleny klasicky na 1. a 2. třídu, ve vlaku KTX je k dispozici 13 automatů - 10 na nápoje a 3 na snacky a lehké občerstvení. Přestože KTX nemá jídelní vůz, dá se vybrat ze široké nabídky lehkých pokrmů, které vystačí na dobu jízdy. Do roku 2020 je předpoklad, že se díky dalším modernizacím podaří dosáhnout cíle dosažitelnosti 95 procent území z hlavního města Soulu za méně než dvě hodiny.
