Ještě několik dní před zahájením olympijských her v Mnichově informoval italský tisk, že existuje hrozba útoku na izraelskou výpravu. Podobné zprávy údajně získalo ministerstvo zahraničí v Německu a místní rozvědka.
Přes hrozbu nebyla nařízena žádná velká bezpečnostní opatření, a tak se skupina teroristů pod názvem Černé září dostala do olympijské vesničky až neuvěřitelně snadno. Dalo by se říct, že to, co následovalo, byla vražda olympijské myšlenky v přímém přenosu.
Žádné kontroly
Skupina osmi palestinských vrahů rozhodně nepatřila do kategorie amatérů. Jednalo se o chladnokrevné a vycvičené teroristy. Ve sportovním přestrojení a s taškami na ramenou za pomoci amerických sportovců, kteří se vraceli z večírku, přelezli plot a bez větších problémů se dostali až k izraelské výpravě.
Zde se v rámci celé tragédie odehrává snad jediné pozitivum. Teroristé si nasadili kukly a ze sportovních tašek vytáhli samopaly. Hlukem za dveřmi probudili Josefa Gutfreunda, izraelského rozhodčího, který si útočníků všiml přesně ve chvíli, kdy otevírali dveře.
Použil svých 135 kg a hlukem a křikem upozornil ostatní na přepadení. Díky tomu stačilo mnoho členů olympijské výpravy utéct. Teroristé, který skromný odpor odrazili, tak měli jen 11 zajatců, což bylo výrazně méně, než plánovali. Dva z nich byli při pokusu vzdorovat ozbrojeným útočníkům zavražděni. Podle jednoho z přeživších teroristů nebyl rozkaz vraždit, ale vše údajně proběhlo v sebeobraně. To nejhorší však teprve mělo přijít.
Vyjednávání
Od brzkého rána začalo vyjednávání a s tím i požadavky ze strany teroristů. 11 rukojmích vymění za 234 palestinských a arabských vězňů a v Německu uvězněných členů Frakce Rudí Armády U. Meinhofovou a A. Baadera. Vše požadovali splnit do 9:00 h. téhož dne, jinak každou hodinu bude popraven jeden z rukojmích.
Největším paradoxem bylo, že od osmé hodiny ranní běžel zcela bez přerušení program olympijských her a jen o několik domů dál odpočívali sportovci z jiných zemí. Kromě zcela nepochopitelného lpění německé strany na nepřerušeném průběhu her však v příběhu vykonala mnoho dalších chyb. O co šlo?
Jedna chyba za druhou
V první řadě nebyla německá policie vůbec připravená na podobnou událost. V té době v Bavorsku neexistoval žádný profesionální zásahový tým, a tak se nakonec rekrutoval z pohraničníků, kteří se v přestrojení za sportovce blížili k zásahu po střeše domu.
Nikomu nedošlo, že celou tragédii vysílá živě televize, kterou mají teroristé k dispozici na pokoji. Policie se tak musela stáhnout a vyjednavací tým se stále pokoušel posunout hodinu ultimáta, což se dlouho dařilo.
Izrael vyslala zprávu, že nepřistoupí na žádné z podmínek Palestinců, ale může pomoci izraelský zásahový tým Sarejet Matkal. Němci odmítli a následně popřeli, že taková nabídka vůbec ležela na stole. Výkupné teroristy nikterak nepřesvědčilo a vyjednávacímu týmu dávali najevo, že jim nečiní problém zemřít.
Jediným vyjednavačským úspěchem byla nabídka přesunutí teroristů včetně rukojmích do Egypta. Olympiáda stále probíhala a soutěže byly přerušené až 12 hodin po zabití prvního izraelského sportovce. Po desáté hodině všichni nastoupili do připraveného autobusu, který je dovezl k helikoptérám, které následně mířily do letiště k slibovanému letadlu do Egypta.
Absolutní chyba
Německé bezpečnostní složky si celou akci původně připravily jako past. Několik odstřelovačů na budovách a policisté v připraveném letadlu. To mělo zajistit zneškodnění teroristů. Policisté z letadla však na poslední chvíli utekli ze strachu, že se akce nezdaří, a odstřelovači měli velmi špatný výhled na teroristy.
Palba se však ze strany odstřelovačů spustila i tak. Vznikl tak úplný chaos a tragédie byla dokonána. Jeden vrtulník se čtyřčlennou izraelskou posádkou Palestinci odpálili granátem a dalších pět rukojmích popravili v druhém vrtulníku. Celou akci přežili tři Palestinci a nepřežil ani jeden rukojmí.
Dodnes se spekuluje, zda šlo zabránit tak krvavé tragédii. Nepopiratelně německé úřady pochybily, stejně tak byla podceněna bezpečnost sportovců v olympijské vesničce. Neuposlechnuté hrozby útoku musely všechny zodpovědné úřady hluboce frustrovat.
Nezvládnutá policejní akce a hlavně brutální útok na čestnou sportovní olympijskou myšlenku, to si tak bohužel všichni pamatují v souvislosti s Mnichovem 1972. A to byla motivace zbavit toto město smutné pověsti z roku 1936, kdy olympijádu Adolf Hitler proměnil ve svou propagandu.
