Zastaví, nezastaví?
Před několika lety byly zavedeny zastávky na znamení, které ale pro některé cestující představují problém. Řidič tramvaje v nich totiž má povinnost zpomalit na 15 km/h (na rozdíl od autobusu), a pokud na ostrůvku nikdo není, ani se nikdo ve voze nepřihlásil o výstup navolením dveří, může pokračovat dál bez zastavení.
Dávat znamení tlačítkem zvonku (znamením k řidiči) je chyba - platný signál je pouze navolení dveří. Někteří lidé ale navolují dveře až těsně před výstupem - v zastávce na znamení se jim proto může snadno stát, že tramvaj mezitím mine označník zastávky a řidič už nezastaví. Je proto nejlepší navolit si nejbližší dveře asi v polovině cesty mezi zastávkami, pak je bezproblémové zastavení zajištěno.
Někdy se za tramvají stojící ve stanici objeví druhá, a přestože první již ze zastávky odjíždí, druhá zůstane stát vzadu a otevře dveře, takže je nutné se k ní vydat. Proč nedojela k označníku? Nejde o žádný naschvál řidiče, ale důvodem je přestavovací kontakt výhybky, který se nachází v prostoru zastávky. První tramvaj blokuje tzv. obvod výhybky někdy ještě řadu vteřin poté, co už je mimo nástupní ostrůvek, a pokud je hned za zastávkou ještě i světelná křižovatka, řidič druhé tramvaje nemá ani možnost pokračovat až na první pozici - ta je stále zablokována první tramvají. O tomto technickém procesu nemá řada lidí ani tušení a zbytečně se stresují a rozčilují, že byli nuceni udělat pár kroků navíc.
Klimatizuje, neklimatizuje?
O klimatizovaných tramvajích v Praze se toho napsalo hodně - pravdou však je, že klimatizaci (a tudíž nutnost mít zavřená okna) v prostoru pro cestující mají pouze nejnovější vozy Škoda 15T ForCity se žlutým čelem. Uvnitř je lze poznat podle šedého stropu - první dodávky těchto vozů, ještě bez klimatizace, mají strop v designu imitace dřeva.
V nich je vhodné naopak co nejvíce okének otevřít, velké prosklené plochy způsobují při intenzivním slunečním záření přehřívání interiéru. Mnoho lidí však považuje všechny vozy Škoda 15T za klimatizované a okénka v nich vehementně zavírá. Jiné tramvajové vozy klimatizaci pro cestující nemají; některé však mají malý klimatizační agregát v kabině řidiče.
Dlouhé stání v zastávce
Někdy se stane, že po příjezdu do zastávky tramvaj zůstane stát a stojí třeba dvě minuty. V dopravě plyne čas relativně jinak než při jiných činnostech (mnohem rychleji), takže i několik vteřin se zdá být dlouhá doba. V některých zastávkách jsou instalované snímače, které může tramvaj minout až v přesně daný čas odjezdu. (Za dřívější odjezd z těchto kontrolních bodů může být řidič finančně postižen.)
Pokud ale předchozí jízda proběhla bez problémů a s minimem prostojů, vyšla i světla na křižovatkách atd., mohlo se stát, že vůz přijel do kontrolního bodu příliš brzy a musí nyní vyčkat do přesného času. Mnohé linky ale svůj čas v některých úsecích nemohou dodržet, zatímco jiné jej mají nadbytek. Velice často se proto stává, že přijedou do zastávek s kontrolními body příliš brzy a potom blokují jiné linky, které se za nimi zdržují, přestože měly být dávno pryč.
Nekouřit - ale také nejíst a nepít
Že se v tramvajích nesmí kouřit, provozovat hudební produkce, reprodukovat hudba a jinak obtěžovat ostatní, je snad dostatečně známá věc - méně známé ale je čím dál většímu počtu lidí, že se v tramvajích také nesmí jíst a pít.
S kávou “to go“, pivem, limonádami, zmrzlinou, bagetami, oplatkami, hranolkami atd. se do tramvají hrnou doslova davy cestujících. Mnoho z nich pak zanechá obal pohozený na zemi nebo ho zastrčí do prostoru za sedačkami. Bylo by lépe, kdyby si lépe všímali i piktogramů u dveří - je na nich škrtnutý příbor...
Svezou se i psi a kočky
Kočky přepravují jejich majitelé v přepravních boxech - stejně by se měli přepravovat i menší psi. Pokud je jakýkoli pes brán do vozidla MHD volně, musí být na vodítku a musí mít náhubek. V poslední době stále roste počet lidí, kteří náhubek svému pejskovi, třeba i bojového plemene, nedávají. Vznikají z toho ale opravdu zbytečné problémy a nepříjemnosti. Je taky hodně pejsků, kteří si náhubek umějí sami sundat - to je další problém.
Čmárání a sprejování po stěnách
Rytí do oken diamantem, čmárání nesmytelným fixem po plastové výplni stěn, sprejování tagů na stěny vozidel - to je u nás velký problém. V mnoha jiných zemích je kultura na jiné úrovni, a tak tam tento jev nevzniká v takové míře, anebo se problémy řeší, mj. i opravdu přísnými tresty. Jak ale přimět hlupáky, že ničit cizí majetek se nesmí, když se stokrát přesvědčili, že se jim za to u nás nic nestane?
Jedna z opravdu prekérních otázek. Jak známo, náprava těchto zbytečných poškození stojí miliony ročně. Lze si jen přát, aby do budoucna těchto negativních jevů ubývalo, příliš optimismu ale asi není namístě.
