Děti mají obavy "přijít s takovým vysvědčením" domů. Pro někoho jsou "to" trojky, pro jiné čtyřky. Často jednají zkratkovitě a raději utíkají z domova. Propadnutí je pro ně noční můrou a nejvíce se bojí reakce svého nejbližšího okolí. Odsoudíte a potrestáte je jako hloupé flákače, nebo jim pomůžete?
Proč v dětech budujeme strach?
Někteří dospělí mají pocit, že dítě bude úspěšné, jen když bude mít samé jedničky. Svým pedantstvím chtějí dosáhnout toho, aby jejich potomek prosperoval v budoucnosti. Aby se dostal na dobrou školu, aby úspěšně dostudoval minimálně magistra a pak získal dobrou práci. Jde hlavně o to, aby měl ve své budoucí práci dost peněz, a tak mohl být šťastný.
Jenže je opravdu nutné se celý život stresovat? Někteří přísní dospěláci možná namítnou, že dítě se musí naučit vypořádat s tlakem, protože v něm bude pak celý život. Jenže tady se obrovsky mýlí. Ano, děti se musí naučit řešit problémy a snášet časový i jiný tlak. Přesto mohou životem procházet bez obrovských stresů.
Šťastné dětství je hodnota, kterou máloco dokáže vyvážit, vztahy s rodiči jsou zásadní pro současnost, ale i pro budoucnost. "Rodičům bych doporučila zaměřit se na to, aby jejich dítě bylo především šťastné teď. Děti jsou zvídavé, samy se chtějí učit a chtějí pracovat. Nekažte jim to, číslice na vysvědčení nejsou tak důležité. Naučte své děti řešit problémy a mít trpělivost, kriticky myslet a věřit si," naléhá na rodiče mladá češtinářka Jana Kopecká.
"Co se naopak osvědčilo, je promluvit si s dítětem a zeptat se, jestli ho něco trápí, jaké má pocity ze svých známek a jak hodnotí svou snahu. Je samo spokojené s výsledky? Naučilo se to, co chtělo?" navrhuje alternativní přístup Kopecká.
Ti nejlepší rodiče se podle učitelky ptají i na to, co by mohli oni udělat pro dítě, aby se výsledky zlepšily. Ptají se na chytré otázky jako: Učila by ses raději s někým ze spolužáků? Pomohlo by ti doučování? Mám vypnout televizi a rádio, když se učíš, nebo mi to chceš třeba převyprávět? Nechybí ti aktivní odpočinek mezi školou a učením doma? Bojíš se něčeho?
Proč se děti stresují?
Děti se rodí s přirozeným strachem ze spousty věcí, strach z učení k nim však rozhodně nepatří. Jde o strach naučený. "Zásadní jsou živé zkušenosti dětí, pokud dítěti vynadáme nebo ho i jinak potrestáme za špatný výsledek, bude se příště bát je s námi sdílet. To je úplně normání," myslí si dětská psycholožka Alena Vávrová. Děti ve škole podávají výkon, který je hodnocen a doma je pak posuzován rodiči, jejichž výchovné strategie se mohou dost různit.
Někteří mají dobrý přístup a berou učení jako možnost něco se naučit, poznat a zdokonalit se, když to dělá problém, je to příležitost problém vyřešit. Zkusit věc vysvětlit jinak a více se jí věnovat. Jiní rodiče však považují špatné výsledky za selhání dítěte a vlastně i jako selhání sebe samých. "Často se domnívají, že když dítě potrestají, tak ono změní svůj přístup k učení. Jenže kdyby dítě umělo změnit přístup, aby mělo lepší výsledky, už by to nejspíš udělalo samo."
Z čeho mají děti strach?
Strach dítěte je především odrazem jeho výchovy a přístupu rodičů k výsledkům. Děti mají strach, že selžou, dozvědí se o svých chybách a rodiče je potrestají, budou zklamaní a naštvaní. Což je samozřejmě přesný opak toho, po čem všichni lidé přirozeně touží, a totiž vidět v očích těch, na kterých nám záleží, hrdost, zájem a štěstí.
Jakou zvolit strategii? "Ujistěte své dítě, že ho máte rádi, ať má jakékoliv výsledky ve škole, jeho vysvědčení na vaší lásce nic nemění, a to ani v pozitivním, ani v negativním smyslu," navrhuje odbornice na dětskou duši Alena Vávrová.
