Hlavně emise způsobené dopravou jsou důvodem, proč se hůř dýchá v hlavním městě. Přidává se samozřejmě i těžký průmysl a příliš mnoho lidí na jednom místě. Celý Středočeský kraj se tak potýká s fenoménem, který už je tu od dob, kdy lidé vůbec netušili, co jsou to auta nebo továrny v dnešním slova smyslu.
Ač se to může zdát neuvěřitelné, už ve starém Římě se totiž dají najít první zmínky o smogu. Lépe řečeno jakési mlze, kterou si nikdo neuměl pořádně vysvětlit. Historici se dodnes přou, o co opravdu šlo. Ale je poměrně velká šance, že šlo opravdu o smog tak, jak ho známe dnes. Jen zřejmě v menším měřítku.
Velký smog
Co už je jasně doložitelné, je takzvaný Velký smog, který zasáhl Londýn v roce 1952. V té době bylo přitom ovzduší v britské metropoli relativně v pořádku. Přišlo však pár "chytráků", kteří navrhli, aby se zrušily finančně náročné tramvaje a nahradily se dnes klasickými doubledeckery. První zásadní krok ke katastrofě tak byl učiněn na jaře onoho nešťastného roku.
Největší problém byl v tom, že autobusy poháněly motory, které spalovaly naftu a do vzduchu vypouštěly obrovské množství škodlivin. V té době v Londýně žilo skoro devět milionů obyvatel. Pro - v té době - průmyslovou velmoc bylo přitom nemyslitelné, aby se například omezil výkon továren nebo se některé závody přesunuly jinam.
Dodnes není přesně jasné, proč v zimě roku 1952 umřelo tolik lidí. Zřejmě však šlo o kombinaci několika faktorů, z nichž zrušení tramvají a nahrazení linek autobusy bylo jen špičkou ledovce. V listopadu se totiž na metropoli snesla studená fronta a Londýňané museli začít topit víc než roky předtím. Uhlí jako topivo bylo tenkrát běžné a prakticky nikdo neměl jinou alternativu.
Reakce přišla pozdě
Inverze během několika dní vytvořila nad městem obrovskou a neproniknutelnou "peřinu". Zplodiny z Londýna tak zůstávaly při zemi. Svědci vypovídali, že když byla situace nejhorší, nebylo vidět dál než do vzdálenosti jednoho metru. Lidé věděli, že se něco děje. Problémy s dýcháním a kašlem měl téměř každý. Ale vlastně nikdo nepodnikl žádné zásadní kroky, aby se situace zlepšila.
Radnice se vzpamatovala až téměř v polovině prosince. Nepomohlo už ale nic, ani zákaz jízdy automobilem. Londýnské nemocnice jen počítaly mrtvé. Na Vánoce tragického roku jich bylo dvanáct tisíc. Dalších téměř sto tisíc obyvatel metropole nechodilo do práce a trpělo nejrůznějšími neduhy.
Dokonce i tady však platilo, že všechno zlé je pro něco dobré. Londýn se stal prvním městem světa s pravidelnou meteorologickou předpovědí, což bylo v té době obrovským pokrokem. Ovzduší se markantně zlepšilo i poté, co bylo zakázáno pálení odpadků nekvalitního uhlí. Smutné však je, že podobné situace probíhají dodnes. Například Čína se doslova dusí smogem, lidé kvůli tomu umírají. Kam až to může dojít?
