Na mnoha českých školách plavou děti ve druhých a třetích třídách už léta. Někde to funguje bez potíží, jedná se hlavně o školy ve větších městech a jejich okolí, kde jsou bazény pro děti přístupnější a kde mají zřizovatelé škol bohatší rozpočet. Obsazenost kurzů ovlivňuje i fakt, zda mají na platbu dopravy k bazénu rodiče peníze, či nikoliv.
Základní školy si doposud mohly vybrat, zda plavání pro druhé a třetí ročníky do svého rámcového vzdělávacího programu začlení. Některé školy jej zařazují i přesto, že pro ně zajištění plaveckého výcviku není jednoduché. Školy jsou totiž povinné uhradit veškeré náklady na pronájem bazénu a instruktora. Ředitelé každoročně hledají prostředky ve svých rozpočtech a žádají o pomoc své zřizovatele.
Paradoxně to mají nejsložitější rodiče na malých vesnicích. Do bazénu, většinou ve větším městě, to mají jejich děti daleko a z rodičovských kapes tak putuje mnohem více peněz. Některé děti na výcvik kvůli tomu třeba vůbec nechodí. Jak by to však bylo, kdyby plavání bylo povinné? Pokud by ministryně školství Kateřina Valachová zajistila plně bezplatné plavecké kurzy, znamenalo by to, že musí najít finance na dopravu, pronájem bazénu a plavecké lektory. Nejedná se však o malé sumy, například Kunice stojí půlroční kurz pro sedmnáct dětí dvacet tisíc korun. Ministryně Valachová se zatím oficiálně k tomu, co konkrétně hodlá školám v souvislosti s plaváním dětí hradit, nevyjádřila. Jisté však je, že rodiče a školy by jakoukoliv finanční podporu uvítaly. Otázkou zůstává, jak ministerstvo například rozklíčuje, která škola má v rozpočtu, a která nemá, dostatek svých prostředků, nebo bude platit všem školám a rodičům veškeré výdaje? Podle informací z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy je v tuto chvíli na podporu plavání vyčleněno 52 milionů korun. Navíc sportovní investiční program ministerstva podporuje zvýšení kapacit plaveckých bazénů, aby výuka plavání mohla být zajištěna na celém území ČR. Návrh na legislativní zakotvení povinného plavání do tělesné výuky se však teprve chystá.
