Jelikož se s Dominikem známe už pár let od doby, kdy jsme se poprvé dali do řeči, přešli jsme rovnou k věci. Jak se mu daří a co vztahy? Nejprobíranější téma snad každé kamarádské schůzky. Dominik byl dlouho sám.
,,S novou známostí jsme 9 dní. A než jsme se dali dohromady, tak když nebudu počítat dva úlety, byl jsem sám necelý rok," směje se a očima utíká k mobilu, aby odepsal své nové lásce.
Řekl bych to tak, že jo. Koukal jsem kolem sebe, ze začátku jsem měl aktivní inzerát na seznamce, což jsem se dvakrát, třikrát s někým viděl, ale ani v jednom případě to nevyšlo. Po tom, co to nevyšlo, jsem to vzdal a inzerát smazal, dlouho jsem ani žádný neměl.
A paradoxně jsme se s Aničkou (současnou přítelkyní) poznali tak, že mi jednou napsala na Lide.cz, kde jsem to už považoval za totálně mrtvý, protože mi tam někdo napsal jednou za čtvrt roku. Takže jsem náhodně zjistil, že mi napsala. Říkal jsem si, tak jo, tak to zkusím. Zkusil a vyšlo to.
Jinak jsem během toho roku byl čím dál víc přesvědčený o tom, že nevím jak a kde hledat. Že na seznamkách se mimo těch prvních dvou nikdo nikdy neozval, na živo byli všichni kolem mě akorát zadaný, každou chvilku mi nějaká kamarádka porodila nebo se někdo bral. Takže aby si člověk vybral z okolí, to taky nebylo. Až když jsem to vzdal, tak se objevila Anička.
Jsem toho názoru, že když člověk dojde k tomu, že by chtěl mít dítě, chtěl by se zasnoubit, mít svatbu nebo spolu bydlet, tak vůbec nezáleží na tom, jak dlouho spolu ti dva jsou. Záleží jenom na tom, aby to oba dva chtěli. Protože jsem se setkal s tím, že na to oba dlouho čekali, už nějakou dobu věděli, že by byli pro, ale furt říkali ,,až za nějakou dobu”, čímž často mysleli finanční zázemí.
Já to vždycky bral tak, že co se týká materiálních věcí, jsou to věci, které se dají vždy vytvořit. Takže pokud do toho člověk dospěje vztahově, tak je úplně jedno, jestli do toho dospěje - když plácnu - po 14 dnech, nebo jestli do toho dospěje až po 10 letech. A naopak mám pocit, že lidi, kteří jsou spolu několik let, mají s tímhle pak daleko větší problém než lidi, kteří do toho praštili brzo. Mám kamarádku, která si v patnácti našla kluka a dodnes s ním zůstala, a to už je cca 12 let zpátky.
Takže já jsem to viděl tak, že když jsme se tehdy dali s Terkou dohromady, zjistil jsem, že ji mám hrozně rád a chci s ní být. Asi po měsíci, kdy jsme byli spolu, jsme tak nějak naťukli, že je svatba pěkná věc. Byl to jediný případ, kdy jsem někomu holku přebral, ale ten vztah už byl prostě mrtvej. Její ex se ji dvakrát pokusil požádat o ruku, jednou ho odmítla a podruhé řekla, že si to musí rozmyslet. Ale měla v úmyslu rozejít se, protože věděla, že s ním být nechce. Skrze povídání o minulosti jsme se tedy dostali ke svatbě a najednou jsme si říkali - proč ne, proč to neudělat. Protože když se to tak vzalo, věk na to celkem byl. Takže o měsíc později jsme to fakt provedli a zasnoubili se.
Nakonec ne, protože Terka časem stavěla na vyšší úroveň cokoliv, jen ne ten vztah. Bylo vidět, že jde raději ven s kamarády nebo se baví s rodinou, nejen na úkor našich schůzek, ale třeba i na úkor toho, abychom si jednou za den napsali nebo si zavolali. Což jsem sice chápal, že měla těsně před obhajobou diplomky a měla dělat magistra, takže byla ve stresu a musela se učit, ale i tak mi přišlo nepochopitelný, že by si za celý den nenašla třeba půl hodinku, kdy bychom se bavili.
Nakonec se ukázalo, čím dál víc jsme se bavili, že si ani čas udělat nechce. Byla taková, že pro ni víc znamenal vlastní úspěch a hlavně pro ni víc znamenalo to, že ona bude mít rozhodující slovo. A já nejsem úplně submisivní, takže mi nevyhovovala myšlenka, že by měla takovou ,,moc”. Chtěl jsem spolupracovat, ne se s čímkoliv ,,přetlačovat”.
Takže jste se rozešli před tím, než ty zkoušky udělala?
Rozešli jsme se nakonec asi týden před tím. Zkoušky udělala úspěšně. Ono se do toho pletlo i to, že měla Terka problémy se zdravotním stavem, zjistili jí rakovinu, která naštěstí ustoupila. Teď už vypadá, že je v klidu a pohodě, ale tehdy nebyla. Beru to tak, že mě tenhle vztah naučil, jakým způsobem pracovat na vztahu, i když jsou problémy. Ty překážky vztah posilují.
Měl jsi také vztah s těhotnou ženou, kdy ti holčička začala říkat ,,tati”. Jak to probíhalo?
To byl vztah s Luckou, který jsem měl ještě před Terkou. Byly jsme spolu s Luckou oficiálně tři čtvrtě roku a těhotná byla už v době, kdy jsme se seznámili. Ona mi napsala na seznamce, začali jsme se bavit a měli jsme hodně společného. Tak jsme se chtěli vidět na živo. Ze začátku jsem vlastně ani nepochopil, že je opravdu těhotná, nedošla na to řeč. Když jsme se pak viděli, tak mě to trošičku překvapilo, měla už pořádný břicho.
Tak jsme spolu byli venku a rozuměli jsme si tak, že naše první rande skončilo až druhý den, kdy jsem od ní šel ráno do práce. Nakonec jsme spolu zůstali krásného půl roku. Rozešli jsme se v dobrém, akorát kluk, kterýho ona si potom našla, měl velký problém, abychom se my dva vídali. Takže my jsme se pak vídat přestali, jenom si čas od času napíšeme.
Jak to vidíš do budoucna s Aničkou, i když jste spolu jen 9 dní?
Jsme spolu hodně krátce, ale je vidět, že je to stejná krevní skupina. Nejdřív jsme si psali a vypadalo to hezky. Zjistili jsme, že máme oba rádi děti a věci kolem toho, sledujeme animáky a tak. Na prvním rande hned přeskočila jiskra. Už od prvního pohledu bylo vidět, že to neskončí jen tak. Takže už po první schůzce jsme věděli, že spolu budeme, i když to nikdo neřekl naplno. A na druhém rande to bylo jasný, to jsem jí vzal na svůj kroužek geocaching, kde byla unešená, jak tam pracujeme s dětma, a pak jsme šli na večeři. Od první chvíle jsme tomu oba propadli, takže nemělo smysl dál zapírat.
