Dosavadní sezonu strávil exreprezentant jako trenér hokejistů Králova Dvora. Přestože se jeho svěřenci v konkurenci ostatních týmů neztratili a o body připravili i týmy z čela tabulky, postup do play-off unikl nováčkovi krajské ligy o jediný bod.
1) Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu?
Hodnotit budu určitě kladně. Splnili jsme totiž náš předsezonní cíl, kterým byla záchrana v soutěži. Příslibem zůstává druhá sezona. Myslím si, že tahle parta kluků má na víc, než na deváté místo.
2) Čtvrtfinále play-off skončilo včera. Koho tipujete, že se stane vítězem krajské ligy?
Největší šanci dávám Velkým Popovicím.
3) Většinu hráčské kariéry jste strávil v kladenském hokeji. Zajímáte se stále o dění v klubu?
S kladenským hokejem jsem v neustálém spojení. Kromě angažmá v Králově Dvoře trénuji i juniory PZ Kladno. Sleduji samozřejmě i dospělý hokej.
4) První tým kladenských Rytířů nedávno vyhrál základní část WSM ligy. Má podle Vás tým dostatek zkušených hráčů na to, aby vítězně zakončil i nadstavbu a postoupil do extraligy?
Ze srdce bych si to přál. Z celého průběhu sezony jsem mile překvaný. To, jak kluci na ledě bojovali a co dokázali uhrát. Mužstvo řídí dvojice trenérů, kteří u prvního týmu Rytířů dosud nepůsobili. I tato skutečnost vnesla do hry mužstva pozitivní změny. Tipuji, že kluci dojdou letos hodně daleko. Třeba až do té extraligy.
5) Dokázal byste si během hráčské kariéry představit, že se celky jako Kladno, Jihlava, Slavie a České Budějovice setkají až ve druhé nejvyšší soutěži?
Asi jenom v nejhorším snu...
6) Účast ve stříbrné a bronzové sestavě na juniorských mistrovství světa Vám přinesla i nebývalou šanci hrát v NHL. Proč z nabídky od New Jersey Devils tehdy sešlo?
Přestože mi bylo teprve dvacet let, byl jsem už dva roky ženatý a vychovával jsem ročního syna. Tehdy jsem měl úplně jiné starosti. Svého rozhodnutí dodneška nelituji.
7) Stříbro a bronz jste doplnil zlatou medailí ze seniorského světového šampionátu v Praze v roce 1985. Byla pro Vás pozvánka do národního týmu překvapením, nebo jste si jí připouštěl už předtím?
V Dukle Jihlava jsem se potkal s Klímou a Rosolem, s kterými jsme v té době tvořili jednu z nejlepších útočných řad v republice. Existovaly samozřejmě i jiné výborné útočné lajny. Oproti nim jsme byli něčím výjimeční.
8) Před šampionátem se však vaše trojice definitivně rozpadla a Vás už další velké reprezentační akce minuly. Nevnímáte mistrovství světa jako určitý zlom kariéry?
To je prostě život. V posledním přátelském utkání před mistrovstvím zlomili Klímovi čtyři prsty. Po vyléčení hrál už další zápasy za Detroit v NHL. Kdyby neemigroval, mohli jsme to třeba dotáhnout i dál a mít ze všeho trojnásobnou radost. Ve své kariéře jsem si ale splnil hodně ze svých cílů. Ať to byla nominace do národního výběru či angažmá v cizině.
9) Reprezentační dres jste oblékl i po konci aktivní hráčské dráhy, kdy jste se zúčastnili veteránského turnaje v Bělorusku. Za domácí tým nastoupil i současný prezident země Alexandr Lukašenko. Dovolili jste si k němu stejně jako k ostatním hokejistům?
My jsme si proti němu hlavně moc nezahráli. On měl jako jediný možnost přizvat do sestavy čtyři mladé hráče z národního týmu, kteří pro něj tvořili hru. Tempu tehdejších běloruských reprezentantů jsme už jako veteráni pochopitelně nestačili.
10) Věnoval jste se i hokejbalu, trénoval jste florbalový tým. Které další sporty si rád zahrajete?
Hokej mi byl vždycky vším. Dál už jsem to neměl nijak vyhraněné. Bavily mě všechny sporty. Jako mladý kluk jsem ve Velké Dobré hrával i fotbalovou I.A třídu, teď si rekreačně zahraji tenis, ping pong... je mi to jedno.
11) Koho považujete za nejlepšího spoluhráče, vedle kterého jste kdy nastupoval?
Patří sem určitě Jaromír Jágr, s kterým jsem měl to štěstí dva roky hrát. Dále jsou to hokejisté z naší pověstné útočné trojice, Petr Klíma a Petr Rosol.
