Humanizovaná psychiatrie
"Devadesátá léta byla úžasná a rozběhly se věci, které by teď ani snad nešly. Proběhla humanizace, ale režim zůstal v zásadě stejný. Vznikly bodové sazebníky, soukromé ordinace a začal konkurenční boj. Systém zatuhnul ve fázi raného kapitalismu." říká Pavel Novák. Zlepšení vidí například v menším počtu lidí na pokojích. Neziskové organizace vnesly do praxe postupy ze zahraničí. V devadesátých letech vznikla řada krizových center, která však bohužel často zanikala.
Obří léčebny a málo vyléčených
Současný systém podle něho nutí zaplňovat lůžka, ale nemotivuje k uschopňování pacientů. "Dnes se vyplatí mít lidi nemocné. Chci věřit, že to není záměr. Pouze technokracie a tržní princip sami o sobě nemůžou fungovat. Máme co do počtu lůžek největší léčebny v Evropě, což je koncept z 19. století. Tento model nemůže vést k úzdravě. Jenom Bohnice mají tisíc lůžek a šest oddělení je chronických, kde jsou lidé i desítky let a nejsou schopni se adaptovat na život ve společnosti," vysvětluje Pavel Novák. Kritizuje také příliš velkou spádovost. Do psychiatrických nemocnic jezdí lidé 100 kilometrů daleko a jsou odtrženi od svého prostředí.
Dobrý příklad z Itálie
V Terstu, který je zhruba čtyřikrát menší než Praha, jsou čtyři centra duševního zdraví se spádovou oblastí cca 60 tisíc obyvatel. Každé z nich má asi osm lůžek dlouhodobých a celkově je pro Terst osm lůžek krizových.
"Když jsem tam byl, tak nikdy nebylo zcela obsazeno. Uzavřená oddělení vůbec nemají a pacienti mohou odejít i během noci. Personál je placen za to, aby pacienti byli schopní žít mimo jejich zařízení," popisuje Pavel Novák.
Jak dál?
Za obvyklý moderní koncept Pavel Novák považuje, aby psychiatrická lůžka byla součástí běžných nemocnic. Fokus postupně zřizuje centra duševního zdraví, která mají být schopna nést zodpovědnost za místní komunitu. Lůžka by tak měla být určena jen pro nezbytnou dobu léčby.
