V kristových letech už nechtěla Andrea s přítelem Jakubem nechat nic náhodě, a tak po roce marného snažení o mimi, navštívili kliniku reprodukované asistence. Následoval kolotoč vyšetření, aby se nakonec zjistilo, že Andrea s Kubou jsou naprosto v pořádku. Příčina neplodnosti tedy nebyla známa. Rozhodli se však pro IVF (proces, kdy se vajíčko oplodňuje spermií ve zkumavce).
Bude to jedináček
První pokus umělého oplodnění se zdařil a Andrea s Jakubem se stali rodiči. Narodila jsem jim zdravá dcera Berenika. „Samozřejmě jsem byla šťastná, ale neměla jsem ale pocit, že jsme úplně kompletní rodina, chtěla jsem ještě jedno dítě,“ říká dnes trojnásobná máma Andrea. Jenže opět nastal problém s početím. O druhé dítě se pokoušeli přirozenou cestou čtyři roky. „Tak jsme opět po letech zkusili IVF - ze zamražených ebryí, které zbyly z prvního IVF, ale bez úspěchu. Začal opět koloběh s pícháním hormonů a odběrem vajíček. Podařilo se a já byla zase těhotná a šťastná. Radost však v šestém týdnu vystřídal smutek. Další možný a poslední pojišťovnou hrazený pokus byl možný nejdříve za 3 měsíce. Opět píchání hormonů. Byla jsem natěšená, že se snad dočkáme vytouženého miminka. Večer jsem si píchla injekci na uvolnění vajíček, která měla být ráno odebrána. Odvezli mě na sál a než stihla anestezioložka píchnout narkózu, tak pan docent celou akci ukončil, protože na ultrazvukovém vyšetření nebyla žádná vajíčka vidět. Uvolnila se předčasně v noci a nebylo co z vaječníků odebírat. Veškeré naděje na mimčo byly pryč. Absolutní pocit bezmoci a milion slz v očích. Pan docent říkal, ať nepropadáme panice a ještě se pokusíme o miminko přirozenou cestou, že vajíčka jsou zatím na cestě ve vejcovodech a je šance na úspěch. Myšlenky na sex nebyly, ale za pokus to stálo,“ vypráví Andrea.
Překvapení jménem Mia a Ella
A vyšlo to. Těhotenský test byl pozitivní. Za devět měsíců se po dlouhých peripetiích Andree a Jakubovi narodila druhá dcera Mia. Andrea byla šťastná a další dítě neplánovala. Když byl jejich druhé dcerce rok, zjistila, že je opět těhotná. Miminko bylo neplánované a přirozenou cestou, bez podpory hormonů. „V hlavě se nám rodily různé myšlenky i ta na umělé přerušení, ale nakonec jsme se rozhodli si miminko nechat. Dneska máme třetí dceru a jsme za ní šťastný,“ říká Andrea, která v prosinci oslaví čtyřicáté první narozeniny a její nejmladší dcerka rok.
Začít dřív
Na otázku, co by poradila ženám v podobné situaci, Andrea říká: „Pokud je žena v pořádku, ale i když nějaký zdravotní problém je, určitě hraje velkou roli psychika. I když si myslíme, že na danou věc nemyslíme, tak to někde tam vzadu v hlavě je a ten nejspíš nechce povolit našemu tělu otěhotnět. Ale také vím, že příště bych to ale začala řešit dřív.“
Radosti a starosti
Péče o tři malé děti je jistě pořádný záběr. Nicméně Andrea na to není sama: „Pomáhá mi samozřejmě partner, co nestihnu já, vyřídí on. Je skvělý táta, holkám se maximálně věnuje, je v něm kus dítěte a dokáže si s nimi hrát celé dny, nejstarší vozí ji ráno do školky, když je potřeba zvládne se postarat o všechny tři. A jak vidí početnou rodinu Andrea do budoucna? „Zatím je to spousta starostí, které samozřejmě budu mít celý život jako máma, ale tak za dva tři roky bude u nás strašná sranda a rozhodně u nás nebude nikdy nuda. Možná se nám podaří se z paneláku přestěhovat do rodinného domu. Ale to se všechno uvidí. Každopádně jsme velká šťastná rodina a já věřím, že to tak i zůstane.
