Předně je třeba poznamenat, že pláč u krájení cibule není z dojetí nad jejím smutným osudem, ale může za něj - ostatně jako za všechny ostatní pochody v těle - jednoduše chemie. Tedy tak jednoduché to není, chemických procesů, které se odehrají, než ukápne první slza, je podle vědců poměrně mnoho, nicméně nás může zajímat, že slzy jsou reakcí na “útok” cibule na svého trýznitele propanthial-S-oxidem, tedy látkou, která se při styku s vlhkem na oční sliznici rozkládá na propanol, sirovodík a kyselinu sírovou. Jistě je každému jasné, že v tu chvíli se pro změnu začne bránit lidské oko a snaží se škodlivé látky vyplavit - jak jinak, než slzami. Ze strany cibule jde o účinnou strategii chemické války, která většinu jí nebezpečných tvorů odradí. Až na člověka, samozřejmě.
Jak (ne)účinně na slzení?
Jak je tedy vidět, zabránit slzení bez použití ochranných pomůcek nebo léty ověřených zlepšováků je téměř nemožné. Co tedy podle zkušených kuchařek a kuchařů skutečně pomáhá? Návodů je mnoho, od utěsnění nosu kolíčkem na prádlo (což, jak sami uznáte ve světle vědeckého vysvětlení původu slzení, může mít skutečně jen placebo efekt, pokud se vůbec nějaká odezva dostaví), přes krájení cibule poblíž zapálené svíčky až po nasazení potápěčských brýlí, což by sice fungovat mělo, na druhou stranu - kdo to udělá?
Je to boj se všemi logickými pravidly
Pro správný boj se štiplavým zápachem cibule a vlastními slzami bychom měli pochopit některá pravidla. Nejvíce těkavých látek cibule uvolní, pokud bude poškozeno více buněk, pokud bude poškozeno více buněk, než je nezbytně nutné. Dalším momentem je teplo, které vzniká při tření nože o cibuli při krájení. Jde o sotva postřehnutelné hodnoty, ale jsou tady. Pokud si dáme tyto informace dohromady, prakticky jeden z návodů, jak na cibuli, je na světě. Zbytečnému poškozování buněk mimo hlavní řez zabráníme skutečně ostrým nožem, který bude krájet, nikoliv drtit. Jestliže před krájením dáme cibuli nebo nůž na chvíli třeba na mrazák (skutečně jen na chvilku) nebo alespoň do lednice, také to hodně pomůže.
Prostě se to naučte
Další věc, kterou si musíme uvědomit, spočívá v tom, že čím menší kousky cibule a čím déle budou na prkénku, tím více těkavých látek bude mít možnost útočit na naše oči. Je proto dobré naučit se cibuli krájet tak, aby se pokud možno nerozpadala a zůstala až do konce “akce” pohromadě. Chce to sice trochu zručnosti, ale za ten pocit, že jste nakrájeli cibuli na guláš a kapesník zůstal suchý, to jistě stojí.
Dáte na babské rady?
Jsou i další rady, které nabádají ke krájení cibule pod vodou, což je sice jistě dobrý nápad, jen ta realizace bude patrně trochu pokulhávat. Pomoci by mohlo i krájení pod puštěnou digestoří, která by měla část vypařených látek odvádět jinam. Upřímně řečeno, mále ale tak výkonnou digestoř? Agresivní látky prý zničí i několikasekundový pobyt cibule v mikrovlnné troubě (samozřejmě v puštěné) či naopak od minulé rady ohřátý nůž.
Rad, které kolují rodinami i mezi nimi, je nespočet, ale nejjistější přece jen bude dát na vědu a výsledky jejího zkoumání. Příroda je zkrátka mocná a má svoje pravidla, jimž se jednoduše musíme přizpůsobit.
KAM DÁL: Unikátní a okouzlující Pražské Benátky. Původ tajemné Čertovky má mnoho teorií
