Nedokážeme posoudit, jak chutný by byl současný český premiér Andrej Babiš. Nikdy jsme si na slovenském miliardáři nepochutnávali. V 64 letech už však není žádný mladík, na druhou stranu je neustále v pohybu, mozek mu běží na plné obrátky prakticky nonstop. Ono všechno vymyslet tak, aby do sebe jakžtakž zapadlo, je pěkná fuška.
Zatím jsme u květin v koši
Mezi minusy je ale zase třeba přičíst stres, který by kvalitě masa neprospěl. A nutno říct, že kdybychom měli porovnávat s Kosteleckými uzeninami...no, těžko říct, co by zvítězilo. V každém případě při delším grilování a s půl kilem hořčice by se možná dalo. Ty uzeniny, samozřejmě.
Buď jak buď, naštěstí nežijeme v sedmnáctém století. Naše společnost je, doufejme, o něco civilizovanější. Zatím jsme se spokojili jen s vyhozením několika pugetů do koše, protože pár lidí nechtělo, aby jim bývalý agent StB dával věnec k památníku těch, které možná udával. Vandalismus? Záslužný čin? Každý si udělejte obrázek.
Skvělý diplomat a manipulátor
V každém případě případ už má v péči policie a státní zastupitelství. Je dobře, že stále pomáhají a chrání. Možná jen škoda, že stejně úžasně rychle nekonali i v případě, kdy jim "někdo" oznámil, že byl zavlečen na Krym. Aha, tam vlastně nekonali vůbec, státní zastupitelství nemělo o tomto aktu ani páru, policie se "zapomněla" zmínit.
Pořád je to ale nic proti tomu, čím si prošel nizozemský brilantní matematik a právník Johan de Witt. Svou šikovností, ale také intrikami a "všimným" tam i onde se dostal až na nejvyšší pozici v teprve chvíli nezávislém státě. Stal se tzv. velkým penzionářem, což byla obdoba dnešních premiérů.
Jelikož byl de Witt také výborným diplomatem, dokonale proplouval hektickými vodami. Jednou se přidal k Francii, pak zase k Anglii. Využíval tak chytře jejich vzájemných sporů, aby Nizozemsko udržel alespoň trochu v bezpečí. Jedněm slíbil to, aby to pak dal druhým a svedl vše pokud možno na někoho třetího. Je potřeba dodat, že mu to dlouho vycházelo a země se těšila prosperitě.
Všem intrikám je jednou konec
Jenomže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu a intrikuje, až se ucho utrhne. Pomyslná míra přetekla v roce 1672, kdy se Francie přidala k Anglii a ze zarputilých nepřátel se stali spojenci. Do vedení Nizozemska se vrátil Vilém Oranžský, později také král anglický. Pro Johana de Witta pohroma. Poslední kapkou pak bylo, když byl jeho bratr obviněn ze zrady Viléma, kterého národ miloval.
Když Johan dorazil za svým bratrem do vězení, aby ho odvedl do exilu, byl pravděpodobně zrazen a jeho ozbrojený doprovod se záhadně ztratil. Dav vyzbrojený vším možným pak neměl slitování. Oba bratři byli lynčováni, všichni si chtěli alespoň praštit, když už ne bodnout nebo střelit. Jejich těla byla vlečena městem a nakonec pověšena za nohy na šibenici a byl povolán řezník.
Poučení? Když jíst, tak tepelně upravit
Dá se říct, že tento "dobrý muž" mrtvoly naporcoval jako dobytek a orgány z obou těl byly prodávány jako suvenýry. Některé kousky byly snědeny přímo na místě, jiné si lidé odnesli domů, aby se podělili se svými příbuznými. Mnoha do té doby jistě řádným občanům bylo logicky pořádně zle.
Co z toho tedy plyne? Že když už jíst nějakého premiéra, tak je třeba ho předtím tepelně upravit. Přejdete tak zažívacím problémům. Ale pokud z něj zvracíte už zaživa, lynčování za účelem pozdější konzumace přesto nedoporučujeme. Není to civilizované.
