Když bratři Lumiérové poprvé v Paříži představili divákům vůbec první filmový snímek, byl Karel Lamač ještě dva roky na houbách. Narodil se 27. ledna 1897 v Praze v lékárníkově rodině. Původně šel stejně jako jeho otec studovat na lékárníka, ale umění ho zlákalo k sobě. Ještě na studiích vzal do rukou dirigentskou taktovku a stal se dirigentem filharmonického orchestru. Už tehdy se projevil jeho všestranný talent, který zúročil právě u filmu, jehož kouzlu propadl.
Éra němého filmu
Film byl ve dvacátých letech u nás ještě takovým malým batoletem, které se teprve po světě rozkoukávalo. Karel Lamač se s ním poprvé setkal ještě před první světovou válkou na stáži v Drážďanech. Po válce pak v roce 1918 založil vlastní filmový ateliér Kavalírka a hned následující rok natočil svůj první československý film Vzteklý ženich. U něho je v titulcích zapsán jako scenárista, režisér i herec. Je však škoda, že se film nedochoval do současné doby. Určitě by bylo na co se dívat a film by byl ozdobou filmového archivu.
Než přišel do módy zvukový film, točil Karel Lamač němé snímky, kde uplatnil svůj herecký nebo režijní talent – Lucerna, Velbloud uchem jehly, Dobrý voják Švejk, Karel Havlíček Borovský. Jak je vidět, náměty čerpal i z české literatury.
Spojenectví Lamač-Ondráková
Seznámil se s hereckou divou Anny Ondrákovou a vytvořili hereckou i partnerskou dvojici. Společně si zahráli například ve filmech Pantáta Bezoušek (1926) nebo Kantor ideál (1932). Kromě toho oba založili filmovou společnost Ondra-Lamač Film.
K jejich manželství však nakonec nedošlo, prý z důvodu velkého pracovního vytížení Karla Lamače, který odmítl ruku, o niž si Anny Ondráková sama řekla. Ta pochopitelně nečekala, až se její milý zmátoří a ke sňatku svolí, a rychle se vdala za německého boxera Maxe Schmelinga.
30. léta minulého století a v hlavní roli Vlasta Burian
Režijní počiny Karla Lamače byly diváky vřele přijaty. A úspěch slavil i tehdy, až se ke slovu dostal zvukový film. Do svých filmů začal obsazovat Vlastu Buriana, tehdejší hvězdu první velikosti, a vznikly nesmrtelné snímky, jako je C. a k. polní maršálek (1930), Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), Nezlobte dědečka (1934), Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál (1939). Asi nikoho nepřekvapí, že Lamačovým přítelem a žákem byl další výborný český režisér Martin Frič.
Nástup nacismu v Evropě a první emigrace
V tehdejším Československu Karel Lamač tvořil až do roku 1939. Pak vytušil nebezpečí, které se na zemi valilo ze strany německého souseda, a raději emigroval. Nový domov našel nejprve v Holandsku, pak se přemístil do Francie a Belgie, odkud však také musel utéci. Uchýlil se do Velké Británie a pustil se s vervou sobě vlastní do natáčení snímků ze života československých vojáků v Royal Air Force. Sám do armády také narukoval.
Zajímavá byla jeho filmová satira s protinacistickou tematikou z roku 1943 s názvem Švejk bourá Německo, do níž obsadil československého ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, t.č. také pobývajícího ve Velké Británii.
Druhá emigrace
Po druhé světové válce se Karel Lamač vrátil do své vlasti. Avšak její poválečný vývoj, který směřoval více doleva ke komunismu, ho znepokojoval, takže emigroval podruhé. Zkusil žít opět ve Francii a také se usadil v USA, kde pomáhal pracovat na vynálezech ve filmové a posléze i televizní oblasti. Zkušeností měl k tomu získaných více než dost. Svůj život pak dožil v Mnichově v Bavorsku. Karel Lamač zemřel v roce 1952.
