Nikita Sergejevič Chruščov byl sovětským vůdcem v padesátých letech minulého století. Svět se stále ještě vzpamatovával z válečných útrap a ztrát, ale lidé chtěli jíst. A v Sovětském svazu byl všeho zoufalý nedostatek. Chruščovovi tak vlastně nelze závidět situaci, ve které měl svůj stát vést. On ale na jedné ze svých zahraničních cest, která vedla přímo do Spojených států amerických, přišel na nápad, jak spasit národ. Uviděl pole plná kukuřice a v hlavě se mu rozsvítila kontrolka: „To je ono, to je to, co nakrmí lid Sovětského svazu“. Od té doby už od svého plánu neustoupil.
Kukuřice měla všechno zachránit
Chruščov, který do čela Sovětského svazu nastoupil po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina, pocházel z chudé rolnické rodiny, a měl tedy velmi blízko k zemědělství. Přes veškerou svou kontroverzní pověst dobře chápal, jak je tohle odvětví důležité a že jen díky zemědělství může nakrmit svoje lidi, zajistit obživu pro zvířata, a tím získat zase maso pro národ. Nejen doma, ale i při svých cestách za hranice se proto zajímal právě o tyto možnosti. Když navštívil Spojené státy americké, zůstal ohromeně stát před polem vysoké silné kukuřice s plnými klasy. Okamžitě se utvrdil v myšlence, že tohle je plodina, která zachrání i Sovětský svaz. Měl k tomu už svoje důvody z minulosti, kdy to byla právě kukuřice, která zachránila před strašlivým hladomorem Ukrajinu. Teď se přesvědčil o tom, že je to cesta pro celý Sovětský svaz.
Nic už nebylo jako dřív
Od té doby se sovětské zemědělství začalo ubírat docela jiným směrem. Kukuřice měla růst všude, kde to bylo jen trochu možné. O to se osobně – a kdykoliv k tomu byla příležitost – zasazoval sám první ze všech soudruhů, Nikita Sergejevič Chruščov.
A aby ukázal, že to myslí opravdu vážně, začal sám kukuřici jíst, byla připravována pro hosty a každý ji měl podle jeho rady zařadit do svého jídelníčku. Tak začala v Sovětském svazu kukuřičná revoluce, které se tamní zemědělství i potravinářský průmysl musely naplno a bez podmínek podřídit.
Kukuřice všude a ve všem
Chruščovova agitace – a také tehdejší direktivní řízení – nesly brzy ovoce, lépe řečeno zrno. Z původních 5,5 milionů tun kukuřice, které se v Sovětském svazu vypěstovaly v roce 1959, to byl do konce jeho vlády v roce 1963 víc než šestinásobek. A to už byl významný pokrok. Nejenže kukuřice přinesla nové možnosti obživy pro lidi, ale stala se také krmivem pro dobytek i drůbež, a tím přeneseně poskytovala také maso.
Čeho je moc, toho je zkrátka příliš
Nebyl to špatný tah. Ale urputnost, se kterou Chruščov restart zemědělství prosazoval, dala vzniknout mnoha vtipům i úsměvným historkám, ať už byly pravdivé, nebo vymyšlené. Navíc se lidé brzy začali v rámci tehdejších možností vzpouzet třeba proti kukuřičnému chlebu, který jim zkrátka nechutnal. Nedalo se ale nic dělat. Nikita Sergejevič si to tak přál.
V letech, která následovala po konci jeho stranického vládnutí, se zemědělství pomalu vracelo k vyváženějšímu systému, ale Chruščovovi už jeho pověst kukuřičného revolucionáře nikdo neodpáře.
Zdroj: wikipedie, ria, ceskyrozhlas
KAM DÁL: Evita Perónová neměla klid ani po smrti. Rakovinou zničené tělo cestovalo po světě.
