Charismatický rétor a pro někoho také krásný muž. Ze Sergeje Kirova zářilo sebevědomí, síla a jeho tvář byla jako zrozená k velkoformátovým propagandistickým plakátům a fotografiím. Velmi brzy si získal přízvisko „miláček národa“ a když jeho popularita začala zastiňovat samotného Stalina, bylo třeba jednat. Ostatně to u jednoho z největších zločinců historie nebylo nic nového. Ale nenechte se mýlit usměvavou tváří Kirova, nejednalo se totiž o žádného beránka.
Bolševický vězeň
Rodák z chudé uralské vesnice velmi brzy přišel o rodiče, a tak ho do života vychoval sirotčinec. Zdá se ovšem, že nezvlčel a prokazoval dobré studijní výsledky, jelikož mu skupina podporovatelů poskytla stipendium, díky němuž mohl studovat na průmyslové škole v Kazani. Dobré vzdělání ho vyneslo ve společenském žebříčku k novým příležitostem, kterých by jinak jako sirotek v chudé vesnici neměl šanci využít.
- Zúčastnil se revoluce roku 1905, byl uvězněn a o rok později propuštěn.
- Organizoval obsazení Ázerbájdžánu Rudou armádou a spojení Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu v jednu sovětskou republiku.
- Ve třicátých letech patřil k nejoblíbenějším sovětským vůdcům.
S diplomem inženýra se stěhoval do sibiřského Tomsku, kde na přelomu devatenáctého a dvacátého století nasál marxistické myšlenky. Cesta ke kariéře úspěšného bolševického vůdce mohla začít.
Ta ovšem vedla přes kriminál. Kirov se stal členem ruské sociální demokracie. Po účasti v revoluci v roce 1905 si odseděl jeden rok a po propuštění se přidal k bolševikům. Za obvinění z šíření zakázané literatury si odseděl další tři roky, až po dalších krátkých pobytech ve vězení čekal na abdikaci Mikuláše II. v ústraní na Kavkaze.
Bolševický vrah
Původním jménem Sergej Kostrikov si do politické kariéry zvolil pseudonym Kirov, který odkazoval k antickému perskému vůdci Kýros II. Veliký. Laťku si zvolil vysoko a velikášské ambice potvrdil i svým konáním, když naplno ochutnal, jak chutná krev moci. V Astrachani se totiž během revoluce stal velitelem bolševického vojenského vedení, kde nechal zavraždit přibližně 4 000 lidí, mezi nimž byl i arcibiskup a jiní představitelé církve.
Po revoluci v roce 1917 bojoval v občanské válce a po třech letech se stal generálním tajemníkem ázerbájdžánské bolševické organizace. V té době už byl velmi blízkým podporovatelem Stalina a ten mu jeho věrnost oplatil prestižní funkcí šéfa petrohradského oddělení strany. Ta byla v té době v hierarchii moci hned na druhém místě po Stalinovi.
Nejdříve se nechoval jako lidumil. Otrocká práce vězňů a likvidace opozice byla i jeho zodpovědností. Na počátku třicátých let však přišlo zmírnění. Kirov hlásil mírnější přístup k opozici, prosazoval úzkou spolupráci s inteligencí a vyjadřoval obavu, že represe povedou pouze k odloučení se od reálného života, a tedy vztahu k dělnické třídě. Když v roce 1934 chválil Stalina a zesměšnil ostatní, získal si i ve straně velkou oblibu, která postupně přerůstala i oblibu Stalina. Slávu si užil jen chvíli.
Atentát na bolševika
Ve stejném roce ho vyzval Stalin, aby ho navštívil v Moskvě. Rodící se bolševická hvězda, jež by pravděpodobně přispěla k polidštění totalitního režimu, musela na kobereček a zdá se, že to bylo Stalinovo morbidní loučení. Je otázkou, co si ti dva muži řekli, ale jasné je, že 1. prosince byl Kirov zavražděn Leonidem Nikolajevem ve Smolném institutu v Petrohradě. Atentátník ho následoval na chodbě a střelil ho zezadu do krku.
Muž, jenž stoupal na politický vrchol a byl oblíbený pro svou obyčejnost, kdy si na veřejnosti hrál s dětmi a do práce jezdil tramvají, zemřel, a Stalin si tak znovu upevnil pozici silou. Oficiálně ovšem nikdo nikdy nepotvrdil, že si vraždu objednal právě muž, který byl v minulosti přítelem.
Zdroje: iRozhlas, Česká televize, wikipedia
KAM DÁL: Naděžda Krupská nebyla jen Leninovou ženou: Sama měla moc, které se bál i Stalin, a její pohřeb stál obrovské peníze.
