Witold Pilecki byl obdivuhodný muž, který se rozhodl ke kroku, který po něm patrně nikdo nezopakoval. Proč to udělal? Jednoduše proto, že stát se vězněm v koncentráku bylo jedinou možností, jak získat informace o dění v táboře a pomoci vězňům zorganizovat odbojovou skupinu. Dostat se do tábora bylo bohužel velmi snadné. Stačilo, aby se s falešnými doklady schválně připletl k zátahu ve Varšavě a už byl spolu s dalšími dvěma tisícovkami nešťastníků na cestě za ostnatý plot. Brzy po příjezdu do tábora začal konat to, proč přijel...
Statečný šlechtic
Witold Pilecki byl skutečně zvláštní muž. Jako člen šlechtického rodu si muž, narozený v prvním roce dvacátého století, prožil svoje dětství v Karélii, kam byla jeho rodina vystěhována po povstání v roce 1864. Když bylo Witoldovi devět let, směli se jeho rodiče přestěhovat do dnešního Vilniusu, kde také získal vzdělání a základy skautské výchovy, kterou využil za první světové války, kdy se přidal k polské armádě právě do skautské sekce. Pak už jeho vojenské kroky vedly do klasické armády, v jejíchž řadách bojoval v letech 1919–1920 proti sovětským bolševikům. Po polsko-sovětské válce mohl dokončit studia a věnovat se rodině, manželce, novorozeným dětem a rodinnému majetku. Jak se ale říká: všeho do času…
Neuvěřitelný příběh statečného vojáka
Přišla druhá světová válka a voják Pilecki musel znovu narukovat. Bránil Polsko proti německé armádě a právě tehdy se naplno ukázalo jeho odhodlání a statečnost. Spolu s dalšími vojáky likvidoval německé tanky i letadla, ale později byla jeho divize zničena, a tak se spolu se svým velitelem vrátil do Varšavy. Na úkoly nečekali a brzy založili Tajnou polskou armádu, které Pilecki velel a brzy získal na osm tisíc následovníků, z nichž mnoho si do armády přineslo vlastní zbraně. Ani to ale statečnému Witoldovi nestačilo. Rozhodl se k neuvěřitelně odvážnému kroku, jaký po něm nikdo další nezopakoval. Nechal se dobrovolně uvěznit v koncentračním táboře Osvětim.
Jak se mu to dařilo?
Vznikla odbojová skupina Svaz vojenské organizace, Pileckimu se podařilo získávat zprávy zvenčí, informovat svoje spoluvězně, ale nejen to. Dokonce časem došlo i na zřízení provizorní vysílačky, jejímž prostřednictvím informoval svoje spolubojovníky ve Varšavě a jejich prostřednictvím také Londýn o zvěrstvech, která se v táboře děla. Není třeba připomínat, že každou vteřinou bojoval s osudem a se štěstím o holý život. Vysílačku stavěl Pilecki s dalšími statečnými vězni celých sedm měsíců z tajně propašovaných součástek a jeho snem bylo, aby spojenci na tábor zaútočili a osvobodili vězně. Ti se ale k takové akci nemohli rozhodnout.
Dalším krokem byl útěk z tábora
Odhodlaný Witold čekal, ale když už bylo jasné, že se jeho snaha míjí účinkem, rozhodl se k dalšímu kroku. Nezbývalo, než z tábora uprchnout a promluvit s armádními veliteli. I když se to zdá jako příliš velká fantazie, i to se mu podařilo. V noci 26. dubna roku 1943 při noční směně mimo tábor uprchl i s důležitými dokumenty a po několika dalších dnech uskutečnil to, co si naplánoval – promluvil s vedením Zemské armády. Bohužel na osvobození tábora ani to nestačilo. Požádal proto o pomoc Londýn s odkazem na svoje předchozí zprávy. Angličané ale jeho svědectví považovali za přehnaná a leteckou pomoc odmítli. K pomoci se neměla ani poměrně nedaleká Rudá armáda.
V protikomunistickém odboji
Jako by nestačilo, jak neohroženě bojoval proti nacistům, přidal se před koncem války ještě k protikomunistické skupině NE, která měla být připravena pro případ možné poválečné okupace Polska armádou Sovětského svazu. Jeho další válečné osudy ho po neúspěšném Varšavském povstání, jehož se také účastnil, dovedly znovu do zajetí. Přežil a mohl by vést klidný život. Jenomže Polsko po válce okupovali Sověti – a s tím se také nemohl smířit. Vystupoval v dalším odboji, tentokrát protikomunistickém. A tady se ukázalo, že to, co nezvládli za celou dobu válečného konfliktu nacisté, se komunistům podařilo.
Co nedokázali nacisté, komunistům se podařilo
8. května, přesně dva roky po skončení války, byl Witold Pilecki zatčen bezpečností. Přišly další hrůzy, další nelidské mučení, bití, psychický nátlak od těch nejkrutějších vyšetřovatelů.
Tak to pokračovalo až do března následujícího roku, kdy Pilecki stanul před soudem. Obviněn byl z mnoha zločinů od nepovoleného překročení hranice, přes vyhýbání se vojenské službě (což je neuvěřitelné), až po špionážní činnost pro Západ, nebo dokonce přípravu atentátu na představitele Ministerstva bezpečnosti. Nepomohlo nic, jeho život se chýlil ke konci. Nemohlo to dopadnout jinak než vynesením rozsudku, který patrně čekal i sám Pilecki – rozsudkem smrti. Na něj čekal v cele od 15. do 25. května. Při posledním setkání s manželkou se jí svěřil, že takto žít nemůže – a snad ani nechce. „Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost,“ prohlásil o řádění komunistů v poválečném Polsku muž, který se nelekl ani nacistů. Zemřel ranou z pistole do zátylku ráno 25. května roku 1948.
Zdroj: ceskatelevize, en.wikipedie, securitymagazin
KAM DÁL: Dokonalé divadlo agentů StB: Akce Kámen byla precizním výsměchem komunistické bestie.
