Václav Kopecký patří ke garnituře tzv. „karlínských kluků“, tedy mladých komunistů okolo 30 let, kteří ovládli KSČ na V. sjezdu v únoru 1929, když po pečlivé režii nejvyššího stranického sněmování bylo smeteno nenáviděné křídlo v čele s Bohumilem Jílkem a Václavem Bolenem. Kopecký se narodil v roce 1897 jako třinácté dítě v rodině drobného živnostníka. Později výrazná postava komunistického hnutí se zapsala na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia nakonec nedokončila, i když pozdější propagandistická mašinérie tvrdila opak.
Kopecký se začal záhy angažovat v sociálně-demokratickém hnutí, konkrétně v jeho mládežnické sekci, posléze se přiklonil ke komunismu a v roce 1921 se stal členem právě vzniknuvší KSČ. Stejně jako mnoho dalších předních komunistů začínal jako redaktor tisku, přispíval do brněnské Rovnosti, Rudého práva či Pravdy.
V roce 1929 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem, mandát obhájil v posledním předválečném hlasování v roce 1935. A Kopecký dostál své pověsti neúnavného a současně poněkud afektovaného řečníka, který je schopen hovořit o všem, aniž by však danému tématu hlouběji rozuměl. Když byla zastavena činnost KSČ v říjnu 1938, odjel společně s Klementem Gottwaldem a dalšími předními komunistickými činiteli do Sovětského svazu. Tam pobýval až do konce války.
Zapáleným stalinistou
V tzv. košické vládě z dubna 1945, v níž poprvé v historii zasedli také komunisté, obsadil viditelný politik Kopecký křeslo Ministerstva informací, jemuž bylo přezdíváno „ministerstvo propagandy“, což bylo do značné míry přiléhavé přízvisko. V roce 1946, po parlamentních volbách, v nichž zvítězila KSČ, ministerský post obhájil. Kopecký se aktivně podílel (zejména po propagandistické linii) na únorovém převratu 1948, kdy odmítal do rozhlasu pouštět pod různými záminkami demokratické politiky.
V podmínkách, kdy KSČ převzala absolutní moc, se stranický ideolog a zanícený stalinista podílel také na tvorbě monstrprocesů a s obžalovanými, kteří byli na základě vykonstruovaných obvinění posíláni do vězení, neměl (nebo spíše neznal) slitování. Angažoval se v procesu se skupinou okolo sesazeného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského a požadoval nejpřísnější tresty. Vedl také ostře kriticky vyhrocenou řeč proti Marii Švermové, která byla též na základě smyšleného obvinění v 50. letech vězněna.
Řečník s obhroublým humorem
Kopeckému náramně vyhovovala jeho pozice v politickém systému vlády jedné strany. Mohl se doslova vyžít jako zapálený řečník, který byl schopen hovořit hodiny a hodiny a své přednášky prokládat břitkými, dokonce až vulgárními vtipy. Na sklonku svého života napsal Kopecký pamflet ČSR a KSČ, v němž zcela v rozporu s fakty očerňoval první republiku a demokratické politiky. A naopak v duchu stranické propagandy vyzdvihoval činy KSČ.
To však byla již Kopeckého labutí píseň a tento nepřehlédnutelný ideolog v roce 1961 umírá na plicní embolii. KSČ zasloužilému soudruhovi vystrojila pompézní státní pohřeb, aby vyjádřila dostatečným způsobem úctu, kterou k němu chovala.
Zdroj: Jana Pávová: Demagog ve službách strany
KAM DÁL: Byli Mašínové hrdinové, nebo vrazi? Chtěli zabít i prezidenta Gottwalda.
