Začněme popořadě. Výrok „Nevěřím žádnému průzkumu, který jsem sám nezfalšoval,“ pravděpodobně britský válečný premiér nikdy neřekl, fámu o tomto údajném Churchillově výroku rozšířil německý ministr propagandy Joseph Goebbels (zdroj citaty.net). A v právě ve „fake news“, v dezinformaci, spočívá základní problém.
Příklad 1: Anketa není průzkum!
Paní Majerová (Trikolora) na twitteru říká: „….V ten samý čas, kdy jsem kolegyni Pekarovou … TOP 09 … v anketě, které se účastnilo 30 tisíc hlasujících, porazila poměrem 55,5 procenta ku 44,5 procenta … vydala agentura Kantar průzkum preferencí, dělaný na vzorku necelé tisícovky respondentů, podle kterého má SPOLU asi 20 %, zatímco my 2 %…“
Ano. To je hodně k zamyšlení… pic.twitter.com/wt6uLLowNB
— Jan Tvrdoň (@jantvrdon) August 30, 2021
Rozdíl mezi anketou a průzkumem: Do ankety se přihlásí kdokoliv. Není jasné, kdo odpovídá. Průzkum naopak pracuje se vzorkem, který reprezentuje Česko.
Komu zde věřit? Anketě, nebo průzkumu? V tomto případě jednoznačně průzkumu od agentury Kantar.
Jak to, že na průzkum stačí se zeptat jen 1 000 lidí?
V tom je právě to umění agentur, že vyberou „reprezentanty“ všech názorů a postojů, aby pak výsledek dal názor celé republiky. „Reprezentativní“ znamená, že soubor vybraných osob je zmenšeninou celé populace (například 9 milionů obyvatel ČR ve věku 15 a více let), tedy že se od populace neliší v žádném parametru, třeba ve věku, vzdělání, velikosti obce atd.), s jedinou výjimkou, a to je velikost. A na to opravdu v Česku stačí jen asi 1 000 lidí a říká se tomu „kvótní výběr“. (zdroj: Akademie věd ČR provozuje průzkumovou agenturu CVVM a ta výběr přesněji vysvětluje zde.)
Příklad 2: rozdílné výsledky průzkumů
Týden po sobě vyšly průzkumy renomovaných agentur STEM a CVVM. A ukázaly hnutí ANO preferenci 32 % a 23 %. Jak je možné, že se tolik liší?
Důvody:
- Čas: Mezi průzkumy byl jen týden, ale právě v něm začala hlavní část kampaní stran. A ANO má opět velmi efektivní kampaň a to se projevilo.
- Chyba průzkumu: Ta u výsledku kolem 25 % preference bývá +-3 %, naopak u nízké preference 5 % je chyba +-1 %.
- Metodika průzkumu: Každá agentura má svoji metodiku, a tak se výsledky drobně liší. To je jako s auty stejné třídy, každé má trochu jiný motor a všechny jezdí dobře.
Dá se tedy těmto průzkumům věřit? Určitě ano! Ale je to kostička do mozaiky, je potřeba sledovat více průzkumů a hlavně sledovat trendy. Kdo dlouhodobě stoupá a kdo jde dlouhodobě dolů.
Průzkum není předpověď
Důležité je říct, že cílem volebního průzkumu není předpověď toho, jak volby dopadnou. Tomu se věnují volební prognózy. Průzkumy mají za úkol zjistit momentální rozložení „sil“ a preference voličů.
Některé z používaných otázek jsou např.:
- Koho budete volit na prvním místě?
- Koho byste volil/a na druhém místě?
- Jaká je pravděpodobnost vaší účasti u voleb?
- Jaká je pravděpodobnost, že budete nakonec opravdu volit danou stranu?
- Řekl/a byste, že se o politiku zajímáte?
- Jak byste označil/a svůj vztah k politické straně, které byste dnes dal/a svůj hlas?
Do konečného výsledku také mimo jiné vstupuje volební chování respondenta v minulých volbách, kterému agentury také přikládají různou váhu. Každá z agentur jednotlivým otázkám přikládá jinou váhu, a tím se mohou výsledky lišit.
Kolik stojí takový volební průzkum?
Divili byste se, ale průzkum volebních preferencí není drahá věc. Cena se odvíjí především od toho, jakým způsobem se sbírají odpovědi. Častým typem je stále osobní dotazování (CVVM, Median 75 % vzorku, zbytek online panel). Telefonicky sbírá například Kantar i Datacollect pro ČT. Zcela online sbírá ze SIMAR agentur pouze IPSOS
Cena politických průzkumů pomocí online panelu vyjde na desetitisíce Kč, ale třeba U CATI sběru od Kantaru či Datacollectu je cena za jednu vlnu pro ČT ve statisících. Dle veřejného registru smluv zaplatí Česká televize za dva předvolební sociologické výzkumy, včetně interpretace 661 480 Kč.
Zajímají vás podrobnosti? Tak čtěte dále
Jak se vybírá „zmenšenina české populace“
Aby výsledek průzkumů reprezentoval Česko, slouží tzv. kvóty reprezentantů, tedy skupiny osob podobných názorů a postojů. Hlavní kritéria kvótního výběru jsou tato:
- pohlaví
- věk
- vzdělání
- kraj
- velikost místa bydliště (zda dotázaný žije na vesnici či ve městě)
- ekonomický status (pracovní pozice a příjem)
Pro některé průzkumy je třeba důležitější ekonomický status než např. pohlaví.
Na co se agentury ptají?
- Koho budete volit na prvním místě?
- Koho byste volil/a na druhém místě?
- Jaká je pravděpodobnost vaší účasti u voleb?
- Jaká je pravděpodobnost, že budete nakonec opravdu volit danou stranu?
- Řekl/a byste, že se o politiku zajímáte?
- Jak byste označil/a svůj vztah k politické straně, které byste dnes dal/a svůj hlas?
Do konečného výsledku také mimo jiné vstupuje volební chování respondenta v minulých volbách, kterému agentury také přikládají různou váhu.
Mě se nikdy neptali, tak kde berou lidi do průzkumu?
To není divu, když stačí 1 000 lidí. Způsoby jsou vlastně tři. A jak postupuje doba, tak se mění.
Dotazování na ulici: Tazatelé mají předepsáno, jaký typ člověka potřebují získat pro odpovědi, třeba ženu, 65+ z obce do 5 tis. obyvatel, středoškolačku. Těžká a zdlouhavá práce, lidé se dnes s tazateli bavit nechtějí.
Telefonický rozhovor: Tazatel volá, než natrefí na „požadovanou“ osobu. Zde je zas velká chybovost, nedá se ověřit, že odpovědi jsou pravdivé.
Online panel: příkladem je populace.cz agentury IPSOS. Tam se člověk přihlásí, zadá svoje „statusy" a vyplňuje průzkumy. Agentura mu za to něco dá, nebo druhá volba je, že respondent svůj výdělek odevzdá na charitu. Výhodou panelu je, že se respondent dá lépe ověřit a je vidět historie jeho odpovědí, tak se dá zjistit i jejich pravdivost. Nevýhodou je, že s internetem nepracuje každý.
Důvěryhodný průzkum je jen od důvěryhodné agentury
Většině průzkumů z televize nebo velkých novin se dá věřit. Vyrábějí je agentury, které mají korektní metodiku i sběr dat. Třeba CVVM je agentura Akademie věd ČR, ta říká pravdu. Stejně jako IPSOS, STEM, Kantar nebo Median. Všechny tyto agentury jsou „hlídané“ asociací SIMAR, více na www.simar.cz. Existují ale i agentury, které mají historické škraloupy a které se kontrolovat nenechají, to je například agentura Phoenix research, kterou používá trikolora (obr. v příloze).
