Možná si někteří z nás v této moderní době vybaví křen pouze v zavařené formě, kterou máme k dostání v supermarketech i různých večerkách. Víte ale, jaká je právě chuť křenu a k čemu všemu se používal a stále používá? Věřte, že je to úplně něco jiného než to, co si koupíte právě v obchodech s potravinami ve sklenici.
Křen pravděpodobně pochází z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Archeologické nálezy sahají ale až do 2. století.
Křen je vůbec nejštiplavějším kořením ze všech, s nimž je také botanicky spřízněna a patří k němu horčice setá, brukev černá, řeřicha setá, ředkev setá, vodnice a též ředkvička. Původně byl díky tomu klasifikován jako raphanus, sinapi, thlaspi, nasturtium, rorippa nebo lžičník. Starověké prameny nejasně rozlišují mezi různé druhy.
Široké využití
Brukvovitá zelenina se pěstuje pro svůj silně aromatický kožen. Nejčastěji se nám vybaví strouhaný k masu nebo uzenině, ale jde i o velmi silně léčivý prostředek. Strouhaný se využívá při infekcích ledvin a močových cest, nicméně i při bronchitidě. Směsí křenu a medu si výrazně pomůžeme od kašle a silného zahlenění. Křenové obklady se zase doporučují při astmatu, revmatismu a též bolestech hlavy.
Kořen též zvyšuje vylučování trávicích enzymů, pomáhá udržet správnou střevní mikroflóru, celkově zlepšuje látkovou výměnu a také působí dosti močopudně. Křen rovněž obsahuje velké množství vitamínu C. Jedná se díky tomu také o vynikající prostředek v rekonvalescenci, jelikož aktivuje životní síly.
Jak se pěstuje?
Křen je klasickou trvalkou s velmi mohutným kůlovým kořenem. Množíme ho výhradně vegetativně řízky (což je velmi podobné křenu velkoplodému, má více semen a díky tomu se množí převážně prostřednictvím nich) z postranních kořenů asi 1 cm silných a okolo 25 cm dlouhých.
Ty vysazujeme do řádků, mezi kterými necháváme místo alespoň okolo 60 cm, šikmo tak, aby spodní konec sazenice byl okolo 15 cm pod povrchem půdy. Abychom zabránili vysilování formou tvorby plodů, tak odřezáváme hroznovitá květenství vyrůstající do výše až 150 cm.
Kořeny se obvykle sklízejí až druhým nebo někdy i třetím rokem, a to jak na podzim, tak i na jaře. Ukládají se do bedniček s pískem do chladného sklepa, a to proto, aby nevysychaly.
Široké využití v gastronomii i léčitelství
V rámci gastronomie se využívá primárně čerstvý a nastrouhaný kořen. Velmi oblíbená je hustá studená omáčka, která se připravuje z nastrouhaného kořenu, soli, octa a často se do ní přidávají také nastrouhaná jablka, cukr a hovězí vývar. Podobná omáčka se skvěle hodí s vařenému masu.
Tušíte, že existuje i křenové víno? Připravíte si ho tak, že zaplníte strouhaným křenem 1/5 litrové láhve, následně ji doplníte červeným vínem a necháte 10 dní za každodenního protřepání vyluhovat. Využití najde při rozpouštění žlučových kamenů.
Samotný nastrouhaný kořen zeleniny se dobře chodí k teplým uzeninám nebo vepřovému ovaru, a to místo hořčice. Zvláštní pochoutkou je křen smíchaný se šlehačkou a strouhanými ořechy. Ten se využívá jako dip k teplé nebo studené šunce.
Lidové léčitelství pamatuje účinky křenu již od dob starověku, kde s ním hojili rány, omrzliny a také pomáhal s revmatismem. K obkladům slouží především čerstvé listy, které se přiloží na postižené místo, které se během relativně krátké doby prokrví.
Křen se využívá ale i zevně, a to jako povzbuzení chuti k jídlu, ale i celkově k pomoci činnosti trávicího systému. Doporučuje se i jako prevence proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami nebo prvoky.
Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest. Při léčbě je vhodné ho kombinovat s česnekem nebo z důvodu lepší snášenlivosti utřít na kašičku s medem, který svými účinky příznivě doplňuje uvedený křen.
