Vlastně přes ulici vznikne na pozemku bývalé telekomunikační centrály obrovský developerský projekt pod taktovkou světově uznávané české architektky Evy Jiřičné. Byť se diskutuje o velikosti jejích tří věžáků, které jsou trnem v oku několika památkářů. Žižkov díky tomuto projektu získává nový impuls v progresivním rozvoji města.
Jeden z hlavních důvodů, proč architektka Jiřičná pojala stavby domů do výšky, byl veřejný prostor kolem. Ten potřebuje prostor a speciální péči. S tím více než souvisí areál, který leží jen pár metrů od místa, kde developeři začnou stavět kontury nové čtvrti. Ten největší potenciál totiž nabízí právě areál Nákladového nádraží Žižkov.
Cesta do minulosti
Jde to pomalu, ale přece se mění. Praha naštěstí neprožívá období úplné stagnace, ale stále existuje mnoho parcel, míst a projektů, které známe pouze z líbivých vizualizací. Skutek však utekl. Byrokracie a zdlouhavé procesy stavebního povolení, vyřešení pozemkového vlastnictví a mnoho dalších překážek v praxi znamená, že prostor kolem nákladového nádrží připomíná spíše bezútěšnou krajinu betonu a rozpadajících se budov.
Areál, jehož prostor by mohl podle developerů pojmout až 15 tisíc bytů, se může začít měnit už v příštím roce. Železniční provoz je zastaven již od roku 2016 a areál dnes slouží maximálně jako parkoviště či prostor pro bleší trhy. Procházka kolem či skrze celý prostor je tak jako návštěva Černobylu či Pripjati. Opuštěná a nedokončená architektonická a urbanistická krajina křičí do světa: Pomozte mi! Kdo volání o lepší budoucnost rozsáhlého pozemku konečně uslyší?
Plány, plány, plány
O změnách pozemků kolem Nákladového nádraží Žižkov se hlasitě hovoří již od roku 2005. Změna územního plánu by však mohla být hotová již v roce 2020, jak uvedli zástupci městského Institutu plánování a rozvoje (IPR). Ten vytvořil studii, která by měla sloužit jako vodítko při budoucím rozvoji celého areálu.
Jako supi totiž kolem pozemků krouží největší developeři v zemi, kterými jsou Central Group a Penta Investment. IPR tak předložil architektonicko-urbanistickou studii, která ukazuje, že bydlení by zde mohlo najít až 15 tisíc obyvatel, mohla by zde vést nová linka tramvaje včetně automobilové dopravy.
Hlavním prvkem celého objektu by měla být podle studie největší funkcionalistická stavba Prahy a to je samotná průmyslová budova nákladového nádraží. Minulé vedení Prahy nemovitost odkoupilo za 662 milionů korun a rekonstrukce se odhaduje v řádu dvou miliard. Ta je od roku 2013 chráněnou kulturní památkou, protože v minulosti byl velký tlak na její demolici. Velká vlna nevole od veřejnosti, ale také několika politiků ji nakonec zachránila.
Vzhledem k finančně náročné rekonstrukci se chce stávající vedení magistrátu domluvit se soukromníky a ministerstvem kultury na společném využití celé budovy. Tento krok působí logicky a pochopitelně, teď je jen otázka, aby se na další desítky let nejednalo jen o smělé a optimistické plány.
Nová krev jménem Žižkov
Akceschopnost Prahy k tomu dokončit projekty, jež budou mít užitek pro všechny, je tristní už dlouhá léta. Jen málokterý projekt snese měřítka moderní metropole. Kapkou v moři je rekonstrukce Národního muzea a jeho bezprostředního okolí. Stále se však po 30 letech v demokratickém systému neumíme efektivně zbavit nánosů socialistické bezohlednosti, s jakou byl využíván veřejný prostor. Ten se naopak v kapitalistickém zřízení postupně zhoršoval až do fáze, kdy je město plné nevyužitých brownfieldů.
Nákladové nádraží Žižkov má neuvěřitelný potenciál, ostatně jako celá Praha. Pokud se udrží tendence naslouchat odborníkům a IPR, bude mít reálnou pravomoc ovlivňovat veřejný prostor a architekturu města, máme naději, že budoucnost našeho hlavního města poroste k uspokojivým výsledkům.
Urbanismus a design celého města musí být efektivní a praktický. Města jako Barcelona, Kodaň či Vídeň ukazují, kudy lze vykročit do cíle, kde nás může čekat moderní a fungující město. Jaký bude osud nákladového nádraží, je tak potřeba bedlivě sledovat. Nesmí se zde zůstat pouze u slibů a dobře vypadajících vizualizací.
