Malé městečko Týniště nad Orlicí se probudilo do chladného zimního rána. Onoho lednového jitra se zdálo být vše jako obvykle. Ovšem na okraji města v rodinném domku našel kamarád svou sousedku mrtvou. Pomáhal jí s nákupem, jak už to bývá na malých městech. Šel zkontrolovat, jestli se jí něco nestalo, když se neozývala. Přece jen, nedávno byla přímo doma přepadená. Navíc se toho času zotavovala z vážné operace. Vešel tedy do domu, který byl viditelně prohledán, a to mu stačilo, aby zavolal policii. Než dojela, všiml si, že na zemi před skříní leží klíč. Když dvířka otevřel, vypadla na něj jeho sousedka. Byla už bohužel po smrti.
Když se skříň stala rakví
Povolaní kriminalisté si také byli jistí, že se jedná o vraždu. Soudní znalec nenalezl na těle žádné stopy násilí, už na místě činu však někteří policisté předpokládali, že se paní ve skříni nejspíš udusila. Když byla posléze provedena pitva, tato domněnka se potvrdila. Také se mělo jednat o trýznivou smrt, znalci konstatovali, že dáma bojovala o život asi deset minut. Vyšetřovatelé v těchto případech soustředí svou pozornost hlavně na rodinu. Statistika říká, že vrah často bývá právě z domácího prostředí. Jenže to se v tomto případě ukázalo jako mylné.
Poprask na maloměstě
Kriminalisté přehodnotili směr vyšetřování a začali se zajímat o místní zloděje a feťáky. V Týništi v té době byla také přepadena čerpací stanice, pachatele tehdy ještě neznali a nabízelo se spojení obou případů. Ospalé městečko se ze dne na den dostalo do hledáčku kriminalistů. Ti se v utajení vydávali do tamních hospod, kde se místní „známé firmy“ scházely. Vyšetřovatelé si jednoho po druhém volali k výslechu a také jim odposlouchávali telefony. Na malém městě, připomínajícím spíše vesnici, kde se lidé navzájem znají, začala přítomnost kriminalistů vadit. Také vědomí, že mezi sebou má místní galérka vraha, na tuto skupinu lidí nepůsobilo dobře. Stalo se, že se jeden rozpovídal o jakémsi Michalu Semanském, který býval pořád bez peněz a v den vraždy všechny bohatě hostil. Kriminalisty začala jeho osoba zajímat.
Podvodníci ke své činnosti využívají různé legendy: vrácení přeplatků, falešná revize plynu apod. Nikoho nepouštějte do domu ani bytu! Nikdy neotevírejte dveře, nevíte-li jistě, kdo je za nimi. Při požadavku na finanční pomoc pro rodinné příslušníky (i telefonickou formou) vždy ověřujte jejich pravost přímo u členů rodiny, kteří se mají dle požadavku nacházet v tísni. Nechte si vždy prokázat totožnost osoby nebo průkaz firmy a telefonicky ověřte, zda jejich pracovník má vykonávat danou práci u vás. (Osobu ale v žádném případě nevpouštějte domů.) Nikdy nepodepisujte žádné smlouvy a jiné dokumenty, nechte si čas na rozmyšlenou a poraďte se s důvěryhodnou osobou (dobrý známý, soused, člen rodiny, lékař, ošetřovatelka apod.). Osobu s legendou o přeplatcích hned odmítněte, přeplatky se nikdy nevyřizují touto formou. Kontaktujte policii. Pořiďte si kukátko, které vám umožní dobře si návštěvníka prohlédnout.
Nečekané doznání
Vyšetřovatelé nic nepodcenili a udělali si kolem podezřelého detailní šetření. Zjistili, že měl bydliště v Týništi, kde žil v bytě se svou partnerkou. Když se napil více alkoholu, býval prý vznětlivý, jinak jej všichni popisovali jako hodného člověka. Policistům došlo, že je to člověk, kterého hledají, a k jeho zatčení použili zásahovou jednotku. Bezprostředně po svém zadržení se k vraždě ženy přiznal. Poté co dojeli na kriminálku, čekalo vyšetřovatele překvapení. Semanský se jim přiznal k dalším dvěma vraždám. Paní, kterou zavraždil, znal od vidění, další jeho oběti byly však z jeho rodiny – oba jeho strýcové zemřeli jeho rukou. Jeden byl nezvěstný, druhý zemřel během požáru, příčinu úmrtí tenkrát nešlo stanovit. Vyšetřovatelům se podařilo přimět Semanského, aby jim řekl, kde leží strýcovo tělo. Vyšlo najevo, že jej zabetonoval do studny.
Anděl smrti
Vyšetřovatelé mohli být spokojeni, měli objasněné tři násilné smrti. Zbývalo zjistit proč. Hlavním motivem byly peníze, ale jaký byl důvod, že jich najednou Michal Semanský potřeboval tolik? Jaká změna se stala v jeho životě? Mělo jít o otcovskou lásku k partnerčině dceři, kterou si osvojil, nedokázal ji však z peněz, které vydělával, uživit. Psychiatři, kteří na něj dělali posudek, potvrdili, že strach z přerušení kontaktů s jeho dcerou byl hlavní stimul jeho konání. Trojnásobný vrah svůj výslech ukončil tragikomickým prohlášením: „Třicet šest let nic a teď taková ptákovina.“ Semanský, kterému ve městě někteří přezdívali pro světlé kudrnaté vlasy „Anděl“, dostal doživotní trest. Tato věta se stala mezi členy mordparty oblíbenou a policisté ji často používají při odreagování, jak řekl vyšetřovatel Michal Hynek.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Tihle lidé prý byli vlkodlaky. Jim podobní mohou být i dnes mezi námi
