Spokojený mladý pár se jen před třemi lety dočkal první dcery. Jistě plánovali dalšího potomka, ale hlavně žili klidným rodinným životem. Až do osudového dne, kdy se Davidova žena Gina vybourala v autě. Nehoda byla tak těžká, že z ní nemohla vyváznout živá.
Na světě po sobě zanechala zlomeného muže a malé dítě, o které bylo potřeba se postarat. A nejen je, truchlila i její další rodina, včetně sestry, dvojčete Idy. Právě ta se rozhodla, že Davidovi pomůže v prvních strašlivých chvílích, kdy se musel vyrovnávat se smrtí ženy a péčí o dceru a zařizovat vše potřebné, včetně pohřbu. O svém příběhu vypráví vdovec na webu reddit.
Sestra-dvojče chtěla pomoct
Okamžiky běžely, Ida se dočasně nastěhovala do Davidova domu, aby byla nablízku jemu i své neteři a mohla se vším pomáhat. Snad ani netušila, jak velkou oporou pro svého švagra je. A tak se stalo to, co se možná dokonce stát muselo.
Po měsíci soužití ve veškerém tom smutku se jednoho dne sblížili víc, než sami čekali. Intimní chvíle jim daly zapomenout na hrůzy kolem, ale výčitky, které se později dostavily, byly víc než burcující. Je to tak správně, nebo to byla velká chyba?
Výčitky nepřebily pocit úlevy
„Nejdřív jsme oba trpěli pocitem viny, ale brzy jsme si uvědomili, že nám to oběma pomáhá vyrovnat se s novou realitou,“ tvrdí David. „Je tolik podobná mé ženě, že když jsem s ní, jsem schopen tak trochu zapomenout na to, co se stalo,“ napsal. „Je to dočasná úleva, ale přesto úleva,“ popsal svoje pocity muž pod účtem r/amiwrong na webu reddit, kde žádal o rady a názor ostatních.
Je odsouzení namístě?
Reakce na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat a patrně se asi nikdo nebude divit, že mnohé z nich byly jednoznačně odsuzující. „Nechápu, jak se někdo může snížit k takovému činu, vždyť jde o sestru mrtvé manželky,“ píše jeden z diskutujících. Také další se nad Davidovým krokem pozastavují, ale psychologové to vidí objektivněji. „I když to může znít necitlivě, já bych takové chování neodsuzovala,“ zamyslela se pro Čtidoma psycholožka Marie Jeníková. „Každému pomáhá s vyrovnáním se se ztrátou bližního něco jiného, a pokud s takovým postupem souhlasili oba, pak bych v tom problém neviděla. Chápu ale, že s ohledem na tradici držení smutku a jistých ohledů k zesnulé to může u některých lidí vyvolávat minimálně rozpaky, spíše odsudek.“
Odsoudit, nebo pochopit?
Diskutující se stále nemohou shodnout na názoru, zda mužovo jednání (a vlastně i chování dvojčete zesnulé ženy) odsoudit, nebo jej přijmout jako možnost vyrovnání se se zármutkem, který je spojil. Vždyť jde o dva lidi, kteří Ginu znali nejlépe ze všech, a společně tak mají možnost vnímat stejné myšlenky a zážitky, jež se již nikdy nevrátí. Jak to vidíte vy?
Zdroj: autorský článek, reddit, respondent
Jména aktérů jsou smyšlená, příběh je skutečný
KAM DÁL: Na sklonku života bez domova: Nečekaný osud paní profesorky.
