V červenci roku 1981 bylo malému Adamu Walshovi teprve šest let, a přesto měl jeho život brzy skončit rukou šíleného vraha. Jeho rodiče, běžní, finančně zajištění lidé, neměli žádné náznaky jakéhokoliv problému, který by mohl vést k synově únosu. Vlastně ani žádné neexistovaly, zločinec, který podle všeho ohavný čin spáchal, si své oběti vybíral náhodně.
Obyčejný nákup se změnil v peklo
Dne 27. července roku 1981 vzala v Hollywoodu Revé Drew, žena Johna Walshe, svého syna na nákup do známého amerického obchodního domu Sears. Netušila, že se svým dítětem odchází z domu naposledy. Zatímco ona se v nákupním centru vydala hledat lampu, kterou chtěla pořídit, její synek zůstal u volně přístupné videohry, kterou si chtěl zahrát. Zdálo se, že půjde jen o několik okamžiků, které i šestileté dítě zvládne bez obtíží samo. A patrně by také všechno dobře dopadlo, kdyby se u hry nesetkalo hned několik o něco větších dětí, mezi nimiž došlo k bojůvce. Ochranka situaci rychle vyřešila vykázáním všech dětí z obchodu – včetně Adama.
Vyhozen a unesen
Šestiletý kluk se ocitl sám před obchodem a právě tohoto okamžiku využil jeho únosce a pozdější vrah. Po letech kriminalisté prohlásili, že šlo o Ottise Tooleho, masového vraha, jehož jeden další život nijak výrazně nezajímal. Poté, co Adama nalákal patrně pod příslibem sladkostí do auta, vydal se s ním na cestu. Zpočátku byl chlapec klidný, ale jakmile se začal vzpouzet, ztratil Toole trpělivost a udeřil jej do obličeje. Když dítě ještě dýchalo, použil vrah bezpečnostní pás jako škrtidlo. Ani to ale ještě stále nebylo všechno. Zastavil na odlehlém místě, mačetou usekl Adamovu hlavu a tělo na místě spálil. Hlavu vrátil do auta a znovu vyrazil na cestu. Proč nenechal na místě celé tělo? Kdo ví.
Vrah se přiznal i k tomu, co nespáchal
Ottis Toole byl později zatčen a usvědčen z několika vražd, za které dostal doživotní trest. Při jeho výslechu nemohli kriminalisté věřit vlastním uším, když se přiznával k dalším a dalším zločinům, včetně těch, u nichž bylo později jasné, že jde o vymyšlené příběhy, podpořené návodnými otázkami a informacemi, získanými od samotných policistů, kterým se tehdy velmi hodilo, že mohli uzavírat jeden nedořešený případ za druhým.
Zapomněl na chlapcovu hlavu?
Mezi vraždami, o nichž se tehdy hovořilo, bylo také neštěstí šestiletého Adama. Jako u mnoha ostatních případů se tehdy Toole k jeho vraždě několikrát přiznal, poté své prohlášení ale zase odvolal. Ve chvílích, kdy byl ochotný vraždu přiznat, dokonce vyprávěl „vtipný“ příběh, jak s Adamovou hlavou v autě několikrát překročil hranice a nikdo si ničeho nevšiml. On sám ji vozil prý tak dlouho, že na ni úplně zapomněl. Nakonec ji vyhodil do náhodného kanálu, kde také byla objevena.
Konec po sedmadvaceti letech
Policisté definitivně propojili vraždu Adama Walshe s Ottisem Toolem až při revizi vyšetřování případu v roce 2008, tedy sedmadvacet let po vraždě a několik let po Tooleově smrti. Teprve tehdy také mohlo být pohřbeno to jediné, co bylo z chlapcova těla nalezeno, tedy jeho hlava. Do té chvíle ji měli kriminalisté k dispozici pro případné vyšetřování.
Adam zachránil životy dalším dětem
Případ Adama Walshe vzedmul ve Spojených státech amerických obrovskou vlnu změn, a to dokonce i legislativních. Nákupní centra přijala jednotné postupy, kterými se musí řídit v případě nahlášení ztraceného dítěte, vzniklo Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti a byly přijaty také dva nové zákony: zákon o pohřešovaných dětech a zákon o pomoci pohřešovaným dětem. Hlavními osobnostmi, které se o další aktivity v tomto směru zasloužily, byli Adamovi rodiče. Z jeho otce Johna Walshe se stala hlavní tvář mnoha kampaní a televizních pořadů, zasazujících se o ochranu dětí a pomáhajících v pátrání po nezvěstných mladistvých.
I když žádný z následných kroků malému Adamovi, který by letos oslavil své padesátiny, život vrátit nemohl, opatření, která byla zavedena, a kampaně, které byly vedeny po celých Spojených státech, pomohly zachránit další děti, které by pravděpodobně mohl čekat podobný osud.
Zdroj: justiceforadam, CBS, CNN
KAM DÁL: Vojáci drželi unesené ženy jako otrokyně. Žádná z nich se už domů nevrátí.
