Co se vlastně tehdy 25. května v roce 1979 v New Yorku stalo? Rodiče malého Etana se rozhodli, že je ten správný čas, aby se jejich chlapec začal osamostatňovat, a pustili jej samotného na cestu k zastávce školního autobusu. Když Etan opouštěl byt, bylo to naposledy, co jej viděli. Jaké muselo být zoufalství rodičů hodiny, dny, ale i měsíce a roky po jeho zmizení, si nikdo nechce ani představovat. Přesto, že policie při pátrání po dítěti zapojila fantazii jako ještě nikdy předtím, trvalo to celých osmatřicet let, než soud vynesl rozsudek nad mužem, který únos dítěte i veškeré další trápení způsobil.
Dobrý nápad přišel pozdě
V prvním období po zmizení malého Etana probíhalo intenzivní pátrání, které ale nepřineslo nic než jedno zklamání za druhým. Až po několika letech se začalo dít něco zcela nového a do té doby neznámého. Aby se jeho podobizna objevila pokud možno skutečně všude a znásobila se tak možnost, že dítě někdo pozná, dovede domů, nebo jej alespoň ohlásí policii, tiskli jeho fotografie na obaly potravin. Krabice mléka, ve Spojených státech tak oblíbené cornflakes, ale i další a další věci byly potištěny chlapcovým snímkem. Byl to jistě výborný nápad, bohužel už v té době neměl šanci na úspěch. Dítě přišlo o život ve stejný den, kdy se ztratilo. To si ale zatím ještě stále nikdo – a hlavně Etanovi rodiče – nechtěl ani připustit…
Podezřelý, ale v tomto případě nevinný
První skutečně podezřelý člověk se v případu objevil prakticky hned na počátku, kdy se pozornost policie soustředila na Joseho Ramose, obviněného z několika sexuálních napadení malých chlapců. Kromě toho měl blízko k rodině Etanových, proto se tato spojitost přímo nabízela. Ramos se dokonce přiznal, že v den chlapcova zmizení podobné dítě odvedl do svého bytu, kde jej zneužil, ale stále tvrdil, že po jeho děsivém činu nebohý chlapec odešel domů. I když se prý podle jeho spoluvězňů ve vazbě jednomu z nich k vraždě dítěte přiznal, nebylo možné mu nic dokázat. Přesto si odseděl dvacet let za útoky na další děti, jejichž případy byly jednoznačnější. Etanův případ byl mezitím odložen a v roce 2001 byl chlapec prohlášen za mrtvého.
Magický 25. květen
V roce 2010 25. května, v den výročí Etanova zmizení, byl ale případ znovu otevřen. Objevily se známky možného místa, kde by se jeho tělo mohlo nacházet – i tentokrát šlo ale o planý poplach. Až po dvou dalších letech, jen den před dalším výročím, ale policie sdělila, že má podezřelého, který je do případu s největší pravděpodobností zapleten. Šlo o Pedra Hernandeze, který tehdy jako osmnáctiletý mladík pracoval v obchodě, kam si šel cestou na autobus Etan koupit svačinu. O den později (opět tedy 25. května!) ale vyšla v novinách zpráva, že patrně ani tomuto muži nebude možné nic dokázat. A to i přesto, že svůj čin popsal a přiznal, že chlapce uškrtil a jeho tělo následně vyhodil v pytli mezi odpadky. Možná by také tak zůstalo, kdyby se brzy nato neozval Hernandezův švagr se svým svědectvím.
Desetiletí komunitního tajemství
Jak vyšlo později najevo, Hernandezova rodina o jeho vině věděla už dlouho, přiznal se prý nejen v jejím kruhu, ale také v církvi, ke které patřil. Jak je možné, že se tohle tajemství udrželo bezmála třicet let pod pokličkou, není jasné. Co vedlo členy komunity k tomu, aby o hrůzném činu mlčeli a kryli tak dlouho muže, u něhož se o inteligenci dá hovořit jen s velkou mírou shovívavosti a nadsázky? Kolik dalších zločinů mohl za ta léta ještě spáchat? Každopádně žádná z podobných úvah Etanu Patzovi život nevrátí, a tak se jeho rodiče museli spokojit s konečným rozsudkem vyneseným v roce 2017. Jím porota poslala Hernandeze na doživotí za mříže.
Zdroj: CNN, CBS News, Česká televize
KAM DÁL: Únosce zajal 26 dětí a pohřbil je zaživa. Jak na hrůzu pod zemí vzpomíná jedna ze zachráněných obětí?
