Bez existence očkování a antibiotik byli lidé vystaveni téměř výhradně na pospas své imunitě. Buď si dokázali s nemocí poradit, nebo zemřeli. Takto kruté to bylo především během středověku, kdy se stavem populace výrazně zamávaly morové epidemie. Na základě toho moderní studie zjišťují, jak zhruba probíhal vývoj imunitního systému.
Černá smrt čtrnáctého století
Dýmějový mor představoval jedno z nejnebezpečnějších onemocnění ve středověku. Obrovská vlna moru, přezdívaného také jako černá smrt, zasáhla především ve 14. století, kde měla na svědomí smrt až polovinu všech tehdejších obyvatel Evropy. Přenos přitom způsobovaly přemnožené krysy, které na sobě přenášely patogenní baterie Yersinia pestis.
Polovina přeživších urychlila přirozený výběr
Protože úmrtí celé poloviny populace představuje velké urychlení přirozeného výběru, kladli si vědci otázku, co mohlo spojovat přeživší. Byly to genetické varianty, které se zdály být odolnější proti moru? A jak se to projevilo na dalším vývoji dnešní populace? První část zjištění nebyla nijak překvapivá. Podle sekvenování DNA lidí žijících v Londýně či Dánsku se povedlo získat výsledky, které ukazují na to, že v populaci nyní opravdu více převládají určité genetické varianty. Lidé, kteří byli ve čtrnáctém století jejich nositeli, totiž s větší pravděpodobností mor přežili. Další menší selekce přitom probíhaly i během následujících o něco menších vlnách moru.
Rychlejší vývoj imunity s nečekanou odbočkou
Snad nic nepodléhá vývoji tak rychle jako imunitní systém, který je kvůli neustálému tlaku patogenů nucen nezaostávat ve zlepšování. Ale protože rychlá adaptace umožňující přežití alespoň poloviny lidí nebyla zadarmo, neseme si její následky pravděpodobně dodnes.
Podle výzkumů, totiž existovaly čtyři genetické varianty, které se vyvinuly a hlavně rozšířily tak hodně, jako nebylo dříve u ničeho podobného pozorováno. Větší výkonnost a citlivost takového imunitního systému představuje výhodu při boji proti patogenům, ale zároveň přináší zvýšené riziko autoimunitních onemocnění, kdy organismus špatně vyhodnotí neškodné látky či dokonce vlastní buňky a spustí proti nim imunitní útok.
Komplikované studie starověké DNA
Další pečlivé studování starověké DNA může přinést více odpovědí ohledně toho, co dalšího mohlo stát za vznikem autoimunitních onemocnění. Mezi horké kandidáty, kteří mohli způsobit rychlejší nutný vývoj imunity, patří i migrace a kolonizace, kdy imunitní systém přicházel do styku s celou řadou neznámých nemocí.
Zdroj: nature.com, Wikipedie.org
KAM DÁL: Hygiena ve Versailles byla mnohem horší, než si myslíte. Celý palác byl veřejnou toaletou.
