Předchozí díl rozhovoru najdete zde: 1.část 2.část 3.část 4.částA tady u vás kde žijete, a v okolí, jaké jsou šance na změnu?
Tady je to trochu jiné. Dost lidí na malých městech drobně podniká, závidí si, ale to i ve velkých městech, ale zde to má svoji specifikaci. Víc se známe, známe se jmény, a tak je to víc osobní. V hospodě či doma se probírá ten či ona, kde kdo s kým co a jak měl, fantazie pracuje na plno proč zrovna ten či onen má to, či toto, a nikdo vlastně neví co je pravda a co ne. Ve velkých městech se ta nenávist a závist v davu skryje, ale na venkově je to osobnější, zranitelnější. Ale zase to má výhodu. Zase na ulici když se s lidmi potkám, pozdravíme se, prohodíme slovo nebo úsměv, a nejsme sami, ale třeba ve velkých městech lidí kolem nás mraky, ale jsme de facto sami, nikdo nepozdraví, a když už poznáte známého, jen řekne ahoj, nestíhám, pospíchám, ahoj, a jste zas sami.
Kdyby se našel on srdce šampion, zůstala byste zde, nebo šla žít do města.
Zůstala bych tady, pokud by to šlo. Se svoji rodinou, s tím vším co jsme si vybudovali pro sebe, i kdybych měla být sama po celý život. Kdybych měla volit pracovní příležitost, asi bych šla pracovat do zahraničí, ale domov chci mít zde. V Čechách.
Takže závěrem chcete zůstat tam, kde jste dnes, obklopena rodinou, místy která znáte, a…?
Ano přesně tak. Jsem citově vázaná na rodinu, na přátelích, které tu mám, na kamarády z dětství, a pokud můj kamarádský vztah s tím mužem, který u nás pracuje, a cítím, že povahou je to přesně pravé, co do života hledám, přeroste v něco většího a najdu partnera pro život, budu moc ráda. Nechci jít cestou podnikatelů, co něco dokázali, mají majetek, finance, kteří si postaví velký rodinný dům, obežene ho vysokou zdí, žije uzavřeně. Opět sami. Jelikož se v této branži dost závidí, pomlouvá, tak se s lidmi mluví úsečně, okrajově, většinou jen o pracovních záležitostech. Ale přátel, kterým můžou říci cokoliv, bez obav a otevřeně, aniž by se klepaly strachy, zda to neřeknou dál, nevyužijí či nezneužijí, těch je málo. Většinou, co jsem od nich slyšela, je to jejich sen takové přátelé či kamarády najít. Bohužel, jen sen.
Žaneto, moc vám děkuji za tento rozhovor, na váš pohled na život, a za to že jste se nebála o tom všem si otevřeně popovídat. Přeji vám v nalezení toho pravého partnera hodně štěstí, a třeba vás jednou potkám někde někdy jako spokojenou rodinu i s potomky. Děkuji.
