Fico dokázal úspěšně vylézt z politického hrobu a jeho Směr-SD zvítězila v předčasných parlamentních volbách. I když to podle tzv. exit pollů vypadalo na triumf hnutí Progresívne Slovensko. Proč Slováci dali důvěru právě Ficovi, úspěšnému, na druhé straně velmi kontroverznímu politikovi? Již několik let se nachází slovenská politika v jakémsi permanentním chaosu či bludném kruhu.
Fico jako lék na demokracii
Po násilné smrti investigativního novináře Jána Kuciaka skončil Fico jako premiér. Nicméně další vlády neznamenaly žádoucí ozdravění slovenské churavějící politiky, ba naopak. Běžný slovenský občan, rozčarovaný z tohoto vývoje, přestal věřit demokratickým institucím, které podle jeho názoru selhaly. A volal, jak už to v podobných případech bývá, po vládě silné ruky. Tu si slovenský volič spojil právě s nekompromisním Ficem, který dokázal přesvědčit veřejnost, že on je „lékem“ na zotavení nemocného slovenského pacienta, a to mnohdy za použití značně nevybíravých prostředků.
Po těchto volbách je tedy více než pravděpodobné, že Slovensko čekají razantnější změny, a to nejen v zahraniční politice, ostatně některé z nich už Fico avizoval před konáním voleb. Pokud bude vládnout příští čtyři roky Smer-SD v čele s Ficem, bude patrný větší příklon k nacionalistickému pojetí politiky po vzoru Maďarska. Fico prohlásil, že na prvním místě jsou vždy Slováci, teprve pak až zájmy nadnárodní organizace, kterou ztělesňuje EU. V této souvislosti se dá očekávat vychýlení Slovenska z jednoznačně prozápadní orientace země, a naopak větší vstřícnost k Ruské federaci, jejíž některé protizápadní narativy mimochodem Fico před volbami někdy až doslova opakoval.
Slovensko pravděpodobně nabere kurs jakéhosi bezhodnotového pragmatismu za každou cenu podle hesla „účel světí prostředky“, aby se zavděčilo (pokud možno) všem – včetně takových autoritářských velmocí, jako jsou Rusko nebo Čína. V zahraničně-politické oblasti tak neočekávejme jednoznačné a těsné přimknutí k Západu a EU, proti nimž se Fico někdy až neomaleně vymezuje.
A pokud předseda Smeru dodrží své slovo, neočekávejme rovněž, že Ukrajina může počítat s další slovenskou vojenskou pomocí. Fico jasně před volbami deklaroval, že pokud zvítězí ve volbách a stane se příštím ministerským předsedou, nepůjde na Ukrajinu „ani jeden náboj“. Falešný mírotvůrce se zřejmě domnívá, že obětováním Ukrajiny zajistíme mír jednou provždy a ruští nájezdníci už dál nebudou mašírovat Evropou. Pokud by se totiž i ostatní světoví státníci, včetně USA, drželi Ficova vzoru a dále Kyjevu neposkytovali účinnou vojenskou pomoc, tak Ukrajina prohraje a ruský agresor si nadiktuje veškeré mírové podmínky, které pochopitelně budou vyhovovat pouze jemu.
Výsledky slovenských parlamentních voleb je třeba samozřejmě na jedné straně respektovat, na straně druhé však mohou skýtat nebezpečí, že se podaří „vyvézt“ zhoubnou politiku nacionalismu i k nám, ale také do dalších zemí, zejména států střední Evropy. To by znamenalo nejen rozklížení západní jednoty pod rouškou prosazování jakéhosi ryzího vlastenectví, ale rovněž podněcování nedůvěry k Západu jako takovému a jeho institucím, které jsou mylně vykreslovány jako uzurpátorské.
Nacionalistická nákaza možná i v ČR
A zde už musíme vztyčit varovný prst, protože v našich podmínkách si minimálně s touto myšlenkou pohrává Andrej Babiš, který je podle aktuální politické potřeby jednou nohou v Evropě, druhou zas mimo ni. Naleptání jednoty Západu je ovšem pouze mlýnem na vodu mocenskopolitickým potřebám Kremlu v našem regionu a jeho vlivovým operacím. A je otázkou, zda si to vůbec síly, které chtějí razit výše uvedenou myšlenku, uvědomují, případně tak v horším případě činí za cizí peníze.
Parlamentní volby, které se budou v ČR konat v roce 2025, jasně obnaží, zda se „slovenská nacionalistická nákaza“ s proruským odérem, spojená se všemi neblahými jevy, dostala až k nám. Doufejme jen, že se tak nestane.
KAM DÁL: Běžte se s bídou vycpat, dezoláti. Máme se dobře jako nikdy, smrdí to tu obyčejnou lidskou závistí.
