Andrej Babiš není premiér, jeden z hlavních cílů Milionu chvilek byl splněn. V říjnu 2021 koalice SPOLU zvítězila v parlamentních volbách, předsedou vlády se stal Petr Fiala. Problémy ale nezmizely. „Vláda by měla zrychlit s posílením demokratických pojistek, protože je velmi pravděpodobné, že se Babiš do vlády vrátí. Je nutné posílení nezávislosti justice, větší podpora veřejnoprávních médií atd.,“ říká v rozhovoru pro Čtidoma.cz Benjamin Roll.
Kdo si myslel, že s novým kabinetem přijde zázračné „uzdravení“ České republiky, byl zklamán. Vlastně se to asi ani nedalo očekávat. Fialův kabinet přebíral po Babišově apokalypse zemi ve zbídačeném stavu. Nová vláda však začala kupit chybu za chybou, stále není schopna dostatečně komunikovat s veřejností, ale ani s odborníky. Její kroky tak mnoho lidí nechápe. Někteří ministři jsou jako v Jiříkově vidění, ministr financí Stanjura (a nejen on) je často terčem kritiky.
Když se dnes podíváte se na práci vlády, jste spokojen? Stálo úsilí Milionu chvilek za to?
To jsou dvě oddělené otázky. Úsilí Milionu chvilek a všech, kdo se na něm podíleli, za to stálo a stojí. Občanská společnost se aktivizovala, demokratičtí politici alespoň na čas překonali svá ega a začali spolupracovat, máme „normální“ vládu a „normálního“ prezidenta. Spokojen s politickou realitou současnosti však nejsem. Ale já jsem ani nějakou velkou spokojenost neočekával. Už před sněmovními volbami v roce 2021 jsem vysvětloval, že v nich nejde o volbu ideálního světa, nýbrž o zastavení rozkladu státu a návrat k „normální politice“. A to se podařilo. Únos státu jedním oligarchou byl zastaven... bylo už za pět minut dvanáct.
- V lednu 2018 se stal spoluzakladatelem, místopředsedou a mluvčím spolku Milion chvilek, pořadatelem kampaně Milion chvilek pro demokracii.
- V září 2020 se pak stal předsedou spolku po odstoupení Mikuláše Mináře, funkci zastával do prosince 2021.
- V prosinci 2021 post předsedy spolku Milion chvilek opustil, jelikož se chtěl dále věnovat studiu teologie a profesi faráře.
Co vládě pana Fialy vytýkáte, co by se mělo zlepšit?
Bohužel současná vláda, a zejména ODS, opakuje chyby předbabišovské éry. Tedy ignoruje sociální dopady svých kroků a přivírá oči před přešlapy lidí ze svých řad. Ideologická přesvědčení vítězí nad racionálním zvážením všech důsledků, kamarádství s klientelismem vítězí nad zásadami. Očekával bych větší ohled na rady odborníků (NERV apod.), alespoň hranou empatii a větší přísnost, například ke kauzám Pavla Blažka. Hlavně se vládě krátí čas a měla by zrychlit s posílením demokratických pojistek, protože je velmi pravděpodobné, že se Babiš do vlády vrátí. Je nutné posílení nezávislosti justice, větší podpora veřejnoprávních médií atd.
Rozumíte lidem, kteří dnes tvrdí, že za Babiše bylo líp, protože se jim vše zdražuje doslova před očima a mají pocit, že jim vláda stále jen bere?
Rozumím frustraci a hledání viníků. Vláda však nemůže za všechno. Žijeme bohužel ve velmi náročné době, kdy vypukla celá řada krizí najednou. Dokonce se mluví o „éře polykrize“. Za Babiše by nám o mnoho líp nebylo. Babiš by sám sebe akorát dokázal lépe prodávat, ale uspokojivé řešení by nenabídl. Naopak by situaci pravděpodobně zhoršil tím, že by těch krizí využil k získání ještě většího vlivu sám pro sebe.
Mimochodem, pokoušel se vás – jako Milion chvilek – Andrej Babiš přetáhnout na svou stranu? Probíhala s ním nějaká debata?
Už v roce 2017 jsme Babiše vyzývali k veřejnému setkání a jeho reakci na body z naší první podpisové výzvy „Chvilka pro Andreje“. Babiš nabízel pouze soukromá jednání, která jsme vždy odmítli právě proto, abychom se nevystavili žádnému pokušení, ani podezření, že jsme mu podlehli. Kromě toho jsme od začátku trvali na skutečnosti, že výzvy Milionu chvilek nejsou jen o nás členech spolku, ale o všech signatářích. Proto jsme chtěli veřejné setkání, toho se však Babiš vždy zalekl.
Jsou to už více než 4 roky, kdy proběhla první obrovská demonstrace Milionu chvilek, kam přišlo přes čtvrt milionu lidí. Jaké pocity to ve vás vyvolává dnes, je to ještě uvnitř vás, nebo jste to vypustil?
Taková událost nastane jednou – respektive tato zrovna dvakrát – za život a vypustit to tedy úplně nejde. Byl to opravdu úžasný zážitek a velice důležitý moment nejen pro mě osobně, ale věřím, že pro celou společnost. Máme v takto nedávné historii živou vzpomínku, že jsme schopni se mobilizovat a postavit se za dobrou věc, postavit se proti zneužívání politické moci. Jsem vděčný, že jsem toho mohl být součástí.
Věřili jste tenkrát, že dokážete to, co jste dokázali? Stál proti vám soupeř, který ovládal téměř vše. Nebo jaké vůbec byly ty první cíle, které jste si dávali, co byste na začátku považovali za úspěch?
Úspěchem byly už neuvěřitelně vysoké počty podpisů našich petic. Pak přišla jarní vlna demonstrací v roce 2019, završená červnovou a následně listopadovou plnou Letnou. Na úplném začátku jsme si takový dosah představit nedokázali. Ale na druhou stranu, kdybychom nevěřili, že občanské vzedmutí může Babiše porazit, do ničeho bychom se nepouštěli. Ještě pár dní před volbami nebylo vůbec jisté, jak to dopadne. Po celou éru fungování Milionu chvilek je nutné vnímat přítomnost stovek a tisíců aktivních lidí v regionech, kteří mediálně vidět nebyli, a také obrovskou dávku požehnání, náhod a štěstí.
Je dnes pro Milion chvilek ještě místo? Třeba úplně někde jinde, než je politika. Uvažovali jste například o charitativní činnosti díky jménu spolku? Nebo činnosti, která bude otevírat ožehavá témata…
Role Milionu chvilek je dnes možná méně zřetelná, nicméně zůstává stejná. Je to vlastně občanský nástroj, jak projevit zodpovědnost, kterou nese každý z nás. Obrana demokracie a její kultivace je totiž nekonečný úkol. I slušnější politici potřebují nastavovat zrcadlo, každý politik může propadnout pokušení moci. I aktivní společnost může znovu propadnout do letargie a lhostejnosti. Charitativních, sociálních i ekologických organizací máme, díkybohu, dostatek. Milion chvilek tak bude i nadále propojovat a aktivizovat společnost, hlídat demokratická pravidla politické hry a šířit relevantní informace. Po vypuknutí války na Ukrajině, vzedmutí extremismu a nárůstu Babišových preferencí se ukazuje, že to bude stále potřeba.
Pro vás jako evangelického faráře – cítil jste silnější pocity na zaplněné Letné, nebo v kostele?
Červnová i listopadová plná Letná byly svého druhu zázrak. Zejména na té druhé, kde do poslední chvíle nebylo jasné, zda lidi opravdu znovu přijdou, jsem velmi intenzivně vnímal, že to není jen tak. Že to, co děláme, prostě není bez požehnání shůry možné. Ten pocit byl ještě umocněn téměř kýčovitým západem slunce. Lidé přišli znovu a zažili, že jejich snaha není zbytečná a že nejsou sami. To mělo vlastně velmi významný pastorační rozměr. V takové míře to už asi znovu nezažiji. Stejně jako se mi už nepodaří „kázat“ pro 300 000 lidí. Také na mě během pořádání demonstrací mnohem intenzivněji dopadla obrovská síla, kterou má slovo a rétorika, a také závažnost odpovědnosti každého z nás, kteří jsme tam mluvili.
A to srovnání s kostelem?
Pravdou je, že v kostele mám vlastně mnohem větší trému, protože to je zážitek mnohem osobnější. V menším společenství nejsou lidé tak anonymní, máte přímý kontakt s reakcemi ve výrazech v obličejích. Po konci bohoslužeb si s každým potřesete rukou a prohodíte pár slov, vyslechnete zpětnou vazbu. A také obsah bohoslužeb jde mnohem víc na dřeň než politické promluvy. Na Letné jsem byl mluvčí spolku, v kostele jsem to prostě já sám za sebe, byť ve farářském taláru, a sám ručím za své osobní svědectví. No, a na demonstracích přece jen také nešlo zcela zpřítomnit otevřenost vůči „tajemství“, které nás přesahuje a drží, byť jsem ho i tam cítil velmi silně.
KAM DÁL: Prigožin z okna nevypadne, Putinovi ještě dobře poslouží, říká generál Šedivý.
