Pane Michaliku, jak se vystudovaný jaderný fyzik dostane k politice?
Člověk má pro vstup do politiky většinou osobní důvody a osobní motivaci, což je podle mě nejlepší. Když jsem se přistěhoval do Dolních Břežan a viděl, jak to funguje, měl jsem dvě možnosti. Buď se zase odstěhovat, ale neměl jsem peníze stavět si dům někde jinde, ani sílu znovu kupovat pozemek a tak dále. Nebo zkusit věci změnit. Upřímně jsem si ale nikdy nepředstavoval, že skončím v komunální politice.
Takže jste jednoho dne bouchnul do stolu a prostě do toho šel?
On tam byl ještě jeden mezikrok. Dělal jsem v té době byznys a byl jsem zvyklý, že všechno vyřeším s právníky. Tady jsem ale narazil. Právníci mi říkali, že spousta obecních problémů právní řešení nemá, že o tom rozhoduje zastupitelstvo obce. A když nějak rozhodne, tak to tak prostě bude. Z čehož plynulo, že když chcete mít na něco vliv, musíte do zastupitelstva. To byla má cesta k politice.
A splnilo to tedy účel, změnil jste věci, které jste chtěl?
Myslím, že ano. Minimálně v Břežanech ano, obec se hodně změnila. Člověka samozřejmě těší, když za sebou vidí výsledky. Záhy jsem taky zjistil, že existuje něco jako rozpočtové určení daní, že z toho dostává obec peníze a že to je vlastně pro ni to nejdůležitější. Tak jsem se vlastně dostal i do kontaktu se Starosty a k prosazování změny rozdělování daní, protože jsem pochopil, že právě v tomto je klíč pro úspěšné fungování obcí. Aby ideálně měly dost peněz a byly bez jakékoli závislosti na dotacích od státu.
Věslav Michalik
- člen hnutí STAN
- od roku 2004 starosta Dolních Břežan, od roku 2012 zastupitel Středočeského kraje
- vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT
- pracoval jako vědecký pracovník Akademie věd, je autorem desítek publikací u nás i ve světě
- je ženatý, má dvě dospělé děti
Měl jste ambici jít v politice výše?
Neměl. Opravdu jsem do politiky vstupoval s čistě „břežanským“ rozměrem, možná později s „dolnobřežanským“. V rámci regionu máme výbornou partu starostů a dokážeme se na hodně věcech dohodnout. Navíc mi přijde, že když jste zvolen do Sněmovny s nějakými ideály, tak je působení ve Sněmovně pro kohokoli strašně velká oběť. Tam je složité za sebou vidět reálné výsledky a dostávat pozitivní zpětnou vazbu. Což se při starostování občas poštěstí.
Přímý vliv, vedení skupiny lidí, to je pro vás ale v podstatě rutina, jelikož jste dříve řídil i jednu německou banku...
Spoluřídil, byl jsem členem představenstva. Dlouho jsem působil v investičním bankovnictví. Začínal jsem od nuly jako analytik v Živnostenské bance v polovině devadesátých let a skončil jako člen představenstva HVB banky. Měl jsem pod sebou korporátní bankovnictví, což bylo nějakých 260 zaměstnanců.
Tak mě napadá, dá se stát řídit jako firma?
Když jsem přišel na obec, v jedněch novinách se mnou vyšel rozhovor s titulkem "Obec jako podnik". Musím říct, že jsem na začátku o tom takto přemýšlel. Určitě se dá obec nebo stát řídit jako firma ve smyslu finančního řízení nebo řízení lidí. Když se státní sektor řídí jako soukromý, může mu to prospět. Ale nedá se tak řídit s ohledem na absolutní efektivitu. Abych byl správně pochopen, nemyslím tím to, že kupuji za draho něco, co mohu koupit levněji. Ale firma existuje proto, aby generovala zisk bez ohledu na spoustu dalších aspektů podnikání. Nefinancuje řadu okrajových záležitosti. Stát nebo obec naopak musí, nebo by měli, financovat i to, co zajímá jen malou skupinu lidí.
Jaká je dnes komunální politika? Hodně se mluví o tom, že mladí lidé ztrácejí zájem...
Statistiky to ale nepotvrzují. Ano, mluví se o tom dost. Ale když se podíváte, kolik lidí celostátně kandidovalo v komunálních volbách, a srovnáte to s dlouhodobými přehledy, tak určitě nejsme svědky dramatického poklesu zájmu. Řekl bych, že počet zájemců dokonce mírně roste. A co se mění? Hodně lidí od samosprávy očekává servis. Ono „komunitní“ už není tak silné, jako dříve. „Já jsem občan, v zásadě klient, a ty jsi samospráva, ty mi poskytuješ službu. Já platím daně a ty zčásti ty daně dostaneš na to, abys tu službu poskytl.“ Přijde mi, že se vše hodně posouvá do roviny klient-poskytovatel služby. A řekl bych, že čím blíž k velkému městu, čím větší sídlo, tím silnější je tato vazba. Někde na vzdálenější vsi jsou ještě lidé ochotni si odházet sníh od vlastního domu, případně před barákem zamést nebo jít v sobotu na brigádu. Ve větším městě nebo v obcích kolem Prahy cítím, že už to tak vnímáno není.
Ale není to vlastně v pořádku? Myslím ten vámi popsaný vztah klient – samospráva...
Nehodnotím to přívlastkem špatný-dobrý, já vlastně nevím, jak by to mělo být. Vyvíjí se to v průběhu času. Souvisí to i s tím, že obce mají lepší finanční možnosti, mohou si víc dovolit servis poskytovat. Myslím, že je to jako se vším. Mění se vztah obce a jejích občanů, něco se kvůli tomu vytrácí, pro lidi je to zase pohodlnější. Zároveň se ale z komunální politiky může vytrácet to, proč do ní mnoho z nás šlo. Touha měnit, zlepšovat. Místo toho se z ní stává klasické zaměstnání.
Opravdu si myslíte, že dnešní komunální politika a takovéto ideály jdou ještě ruku v ruce?
Určitě, děje se to dnes a denně. Je krásné vidět, že motivací je prostý fakt, aby něco fungovalo. Nebo naštvání. To stále dokáže hodně motivovat. V okamžiku, kdy někde něco neklape, lidé jsou schopni se zmobilizovat, vytvořit kandidátku, obejít vesnici a sbírat podpisy. Vidíte to i na volbách. Kde něco nejde, tak je tam hodně kandidátek. Kde jsou lidé spokojeni, nemají důvod jít proti sobě. Tohle je skoro na diplomovou práci, udělat průzkum, kolik bylo kandidátek a jaká je v daném místě spokojenost obyvatel. Myslím, že tam bude jednoznačná silná korelace.
Mění se vnímání politiků veřejností, nebo stále platí "jsi politik, tak jsi zloděj"?
Takové schéma může přetrvávat. Na druhou stranu mi připadá, že čím menší politik jsem, tím větší každodenní zkušenost mám jak já s občany, tak oni se mnou. Vztah je bezprostřednější, obě strany o sobě hodně vědí. Pravda ale je, že nás asi vždycky bude někdo jako ty zloděje vnímat. Abychom však toto klišé rozbíjeli, je nutné více rozhodovat dole. Protože čím níže se budou peníze rozdělovat, tím více lidí si o tom může něco zjistit.
Takže jste pro, aby obce měly více rozhodovacích pravomocí?
Stoprocentně! Když si to vezmu na konkrétním případu naší obce, v letošním roce mi proteče rozpočtem zhruba 200 milionů korun, což není málo. Jsme investičně aktivní obec, ale lidé se mohou přesvědčit, kam finance jdou. Na webu dohledají jakoukoli fakturu i smlouvu. Mohou se jít na stavbu podívat, udělat si obrázek o tom, zda je to levné nebo drahé. U celostátní stavby je tohle mnohem složitější.
Je shora vůle obcím více povolovat?
Od stávajícího vedení státu ne. Někde jsem sice slyšel, že ANO říká, jak chtějí štíhlý stát. Ve skutečnosti ale stát pořád bobtná, protože ho řídí centralisticky. Což je se seštíhlováním naprosto nekompatibilní. Protože když já chci řídit věci centralisticky, tak musím detaily, které jsou někde venku, centrálně ošetřovat. A na to potřebuju aparát. Kdežto my se na to díváme obráceně. Říkáme, aby se peníze daly dolů. Jasně, určitě pak najdeme nějaké excesy a nepravosti, ale tak to bude vždycky. Pozitiva převládají.
Od koho by toto ale mělo jít, jen od státu, nebo i od krajů?
Hlavně musím říct, že dříve mi myšlenky o tom, že se kraje vůbec neměly zřizovat, přišly jako úplně mimo. Ale dnes, když vím, jak kraje fungují, už mi to tak nesmyslné nepřijde. Už jen to, že jsou různě veliké, mají různý počet obyvatel, různý počet obcí a tak dále. Karlovarský či Liberecký kraj a proti tomu Středočeský či Moravskoslezský. Krajské zřízení v současné podobě mi přijde jako zvláštní mezičlánek. Krajů by mělo být méně.
Jste středočeský zastupitel od roku 2012, jak se tam mění styl vedení, jaká je tam dnes atmosféra?
K mé lítosti mám pocit, že se styl moc nezměnil. Mohu to sledovat vlastně už od roku 2008, kdy jsem se stal členem kontrolního výboru. Osm let jsme byli v opozici a když v roce 2016 volby dopadly porážkou sociální demokracie a komunistů, mysleli jsme, že se blýská na lepší časy. Šance určitě byla. Ale tím, že se obě zmíněné strany vrátily zpátky k podílu na moci s ANO, „starý duch“ výrazně ovlivnil i toto hnutí. Z mého pohledu negativně. Neříkám, že stoprocentně a ve všem. Protože například ve finanční oblasti je kraj teď řízen skvěle. Gabriel Kováč to prostě umí a má jasnou představu o finančním řízení. Jinak je ale spíš vše při starém, jako když vládla ČSSD a komunisté.
Vnímá vůbec volič to, co se na hejtmanství po volbách stalo?
Myslím si, že velmi okrajově. To je právě problém toho krajského zřízení a krajských voleb obecně. Ve Středočeském kraji ještě umocněn tím, že nemáme své hlavní město, ve kterém je místní elita, místní noviny, místní vysoká škola apod., jako mají České Budějovice, Olomouc, Liberec a další. Volič vnímá, že kraj asi má něco společného se silnicemi, se středními školami, nemocnicemi, ale vlastně to nijak neovlivňuje jeho každodenní život. Snad kromě dopravy je vše významově daleko.
Když jste mluvil o transparentnosti, už vám jako zastupitelům někdo vysvětlil, proč se v sídle kraje hledaly odposlechy a proč se za tuto práci zaplatilo více peněz, než bylo nutné?
Ne, ani to nikdo nevysvětlí. Je to stejné, jako nám nikdo nevysvětlil, proč Harley Davidson poslal deset milionů do Británie a jak tam byl za tyto peníze propagován Středočeský kraj. Politika nevysvětlovat je na kraji velmi účinná, o mnoha milionech prostě nic nevíme. Je to jen další příklad toho, že dění na kraji voliče až tak nezajímá, je to mimo jeho okruh zájmů. Zajímá ho, co se děje v jeho obci, protože se ho to bezprostředně týká, zajímá ho, co se děje celostátně, protože to ovlivňuje jeho daně, jeho důchody, jeho zdravotnictví. Zprostředkované funkce kraje jsou pro něj takové zastřené.
Asi se ani nikdy nedozvíme, proč došlo ke sloučení odborů zrovna ve chvíli, kdy se to hodilo panu Babišovi, že?
Přesně tak. Jak jsem psal na svém Facebooku, tohle se nikdy nedozvíme. Pokud měli plán odbory sloučit tak jako řada jiných krajů, udělali to špatně. A jestli to udělali účelově, tak jim muselo být jasné, že to bude všem divné. Dobře věděli, že případ z Černošic na kraj doputuje. Myslím tedy, že jde o politickou chybu ředitele úřadu, protože slučovat v době takového mediálního zájmu je zkrátka hloupost. Zcela zbytečně se tím vystavili spekulacím, že je vše účelové. Možnost byla přenechat celou kauzu premiéra jinému úřadu, ale to hejtmanka okamžitě odmítla.
Jak to odůvodnila?
Budu parafrázovat, ale řekla něco ve stylu, že to přeci nemůže dát do Prahy, kde vládnou Piráti, kteří tu kauzu začali. Tímto ale pochybnosti o možné podajtosti úřadu jen prohloubila. Protože když ona uvažuje tak, že úřad v Praze může být podjatý kvůli Pirátům, tak je to stejné, jako kdyby říkala "tady vládneme my a my si uděláme, co budeme chtít".
Věříte jako občan, že je na úřadech k premiérovi, hejtmanovi, Pepovi z Horní Dolní přistupováno stejně?
Ze své zkušenosti musím říct, že asi záleží na každém úředníkovi a jeho přístupu, jeho integritě, ale i vnitřní síle. Naprosto chápu, že rozhodovat o přestupku premiéra klade na člověka mnohem větší nároky než rozhodovat o přestupku Pepy, co šel z hospody, a že je pod obrovským tlakem. Může se také bát, že se mu rozhodnutí vrátí nějakou represí, a ten strach ani nemusí být opodstatněný. Je přirozené, že se lidé mocných bojí, mají z nich respekt, a to může to rozhodování ovlivňovat.
Vy jste kdysi řekl, že o lidech kolem sebe předpokládáte, že jsou vedeni dobrými úmysly. Platí to pořád?
Já si to myslím pořád. Protože kdyby ne, tak bych musel na všechno rezignovat a na všechno se vykašlat. Ve většině případů, když přijde člověk, který mi nadává nebo něco se mu nelíbí, tak pokud si dáme šanci, že se o tom spolu v klidu pobavíme, tak zjistím, že nakonec i on je veden dobrými úmysly. Chce pro sebe to nejlepší a nemá jiné prostředky než nadávat. Platí to i v politice. Samozřejmě jsou i lidé, kteří šli do politiky proto, aby zbohatli a získali moc. To v pořádku není. Ale podle mě je jich menšina.
Je to případ Andreje Babiše?
Podle mého názoru Andrej Babiš říká pravdu, když tvrdí, že chce, aby byl tento stát perfektní, bohatý a aby se v něm lidé cítili dobře. Myslím si, že je přesvědčený, že když dokázal vybudovat své impérium, tak že to zvládne i na úrovni státu. Věří tomu.
A dokáže to?
To je fakt těžká otázka. Protože je řada příkladů v historii, kdy centrálně organizovaný systém dokáže, ale myslím si, že to je vždycky na přechodnou dobu, situaci zlepšit. Nesvobodou se pak zhroutí sám do sebe, protože lidi nakonec zjistí, že kromě blahobytu chtějí i další věci. Stejně jak to bylo v Pyšné princezně, chtějí si svobodně zazpívat a kvůli tomu přeci nepůjdou do jiné země. Nelíbí se mi, jakým způsobem ANO funguje, že je to vlastně takový ten centralistický model, kde rozhoduje jeden člověk. ANO může být velice efektivní, protože pokud rozhoduje jeden člověk, prostě to efektivní je. Zároveň to skýtá řadu nebezpečí, hlavně v tom, kdo takový člověk je a kam směřuje. Systém tedy může být úspěšný, ale jen krátkodobě.
