Jen málo herců v naší historii se mohlo pochlubit tak hlubokým pohledem a takovou dávkou charisma jako Petr Čepek. Muž, jehož oči doslova zvaly do tajemných pekelných hlubin, měl ale duši tak citlivou a oddanou, že bychom podobného člověka museli hledat opravdu dlouho. Na své blízké myslel víc než na sebe samého, a to dokonce i ve chvíli vlastní smrti.
Z Prahy do Ostravy a zpět
Petr Čepek se narodil v Praze jako válečné dítě, ale na svého otce měl jen velmi málo vzpomínek. Ten totiž zemřel na plicní embolii v synových čtyřech letech, což pro rodinu samozřejmě znamenalo velkou tragédii a také nutnost stěhování daleko za hranice hlavního města. Maminka budoucího vynikajícího herce se rozhodla vrátit se do Ostravy, kde mohla počítat s pomocí svých rodičů. Tam také Petr Čepek i jeho o tři roky mladší bratr vyrostli. Petr zde vystudoval gymnázium a odtud také na čas odešel za studiem na pražskou DAMU, aby se následně vrátil do svého prvního ostravského angažmá. Vydržel tam až do roku 1965, kdy jej herecká cesta zavedla zpět do jeho rodiště a studentského města, tedy do Prahy, aby se stal jedním ze zakládajících členů Činoherního klubu. Tomuto divadlu pak zůstal věrný až do konce svého – bohužel velmi krátkého – života.
Titul za svědomí? Nikdy!
Ostatně věrnost – alespoň pokud se týkala vlastního přesvědčení – byla pro Petra Čepka jednoznačnou cestou. Proto také vlastně nikdy oficiálně nedokončil zmiňovaná studia na DAMU, i když školu prakticky absolvoval. Zisk diplomu byl totiž v té době podmíněn také jistou poddajností vůči přáním systému, a k tomu se budoucí herec zlomit zkrátka nenechal. O co tehdy šlo?
Drahá studentská nerozvážnost hercova kamaráda
Během studentské slavnosti majáles v roce 1962 se Ladislav Mrkvička dopustil, řekněme, přestupku, když vylezl na tramvaj, která stála průvodu v cestě (lépe řečeno průvod šel cestou proti tramvaji), a znemožnil tak na chvíli její provoz. Jistě nešlo o žádný protistátní čin, ale agent s fotoaparátem, který byl přítomný v davu, to vyhodnotil po svém. Iniciativně předal všechny zjištěné informace i s dokumentací na vyšší místa, vyinkasoval odměnu a nechal vše, aby žilo dál vlastním životem. Budoucí herec Ladislav Mrkvička byl zadržen a vyslýchán. Nakonec se jednalo o jeho potrestání. Byl vyloučen ze školy těsně před koncem studia a musel také nastoupit do armády.
Nepodepsal – odešel
Aby toho nebylo málo, jeho spolužáci dostali „nabídku, která se neodmítá“. Aby dokázali, že z nich budou herci oddaní tehdejšímu režimu, měli podepsat souhlas s potrestáním svého kamaráda a s trestem, který jej postihl. Petr Čepek nepodepsal, a tak následoval svého přítele i v nuceném odchodu ze školy. Jeho herecké umění tím ale rozhodně nijak neutrpělo. Dokonce již ve stejném roce dostal svoji první malou filmovou roli ve snímku Dva z onoho světa a jeho kariéra dostala přes všechny problémy zelenou.
Od komedií až po tragédie filmové i osobní
Přátelé a známí, kteří o Petru Čepkovi později vyprávěli, se shodují v hodnocení jeho povahy. Šlo o velmi zásadového člověka. Dokonce tak zásadového, že si dovolil odmítnout nabízenou roli v seriálu Třicet případů majora Zemana. A to byl samozřejmě další hřebíček do jeho pomyslné filmové rakve. Od roku 1972 se ve filmech objevoval skutečně jen málokdy, a snad i proto si o to víc pamatujeme jeho úžasné role ve filmu Jára Cimrman ležící spící nebo Vesničko má, středisková.
Nebyl to ale jen herec komediálních rolí. Právě naopak. Dokázal sehrát charakterní až tragické postavy s takovou bravurou, že divákům naskakovala husí kůže. Vzpomeňme třeba na jeho osudovou hlavní úlohu v Lekci Faust, tedy na roli, o níž se dodnes mnozí domnívají, že je prokletá. Zdá se, že v případě Petra Čepka se tato obava potvrdila. Snímek natáčel s velkými bolestmi způsobenými šířící se rakovinou.
Smrtelnou chorobu dlouho tajil
Svoje poslední dny prožil Petr Čepek na chalupě, ale umíral ve vrchlabské nemocnici. Po dlouhém boji se zákeřnou rakovinou slinivky podlehl této nemoci v pouhých čtyřiapadesáti letech. Stejně jak žil, tak i umíral. Po svém a ve vlastní režii. Ani smrtí se nenechal přemluvit k něčemu, co zkrátka nepovažoval za správné. O čem je řeč? Podle vyprávění jeho dcery Petry, jež byla v době otcovy nemoci těhotná, se jí v obavě o ni samotnou a nenarozené dítě raději o svých problémech ani nezmiňoval. Přitom den ode dne, s plným vědomím toho okamžiku, směřoval ke svému konci. Ona sama tak ještě nedlouho před jeho skonem netušila, jak vážná je situace. Pak ale přišel poslední den hercova života. A on se ani tehdy nezpronevěřil vlastnímu přesvědčení.
I smrt ho musela poslechnout
Petr Čepek nade vše ctil své blízké a byl ochoten pro jejich dobro obětovat i sám sebe. To se ukázalo již při zmiňované obraně spolužáka Ladislava Mrkvičky. Pro svou rodinu byl logicky ochotný zajít ještě mnohem dále. Dokonce v posledních vteřinách svého života, o něž se nehodlal s nikým dělit. Svoji ženu, která s ním byla v nemocnici prakticky nepřetržitě, nechtěl trápit vzpomínkou na smrt, a proto podle vyprávění zdravotníků s posledním výdechem doslova počkal na okamžik, až se na chvíli vzdálí z pokoje. Pokud byla u jeho lůžka, jeho vůle byla silnější než smrt sama. Jakmile ale odešla, uznal herec, že teď je ta pravá chvíle odevzdat se věčnosti. Může být větší důkaz lásky a charakteru?
Zdroj: csfd, wikipedie, ceskatelevize, iprima
KAM DÁL: Jiřina Bohdalová má fotky s každým, její život připomíná film Forrest Gump. Vdávala se narychlo.
