Když se francouzský císař Napoleon Bonaparte v roce 1809 rozhodl rozvést se svou manželkou Joséphine, rozenou jako Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, dal tím prostor k veřejné podívané, na které by si smlsnul i dnešní bulvár. Třináctileté manželství bylo ukončeno zejména kvůli jeho neutuchajícím imperialistickým choutkám.
Potřebuji dědice, zn. nutně
Pod silným politickým tlakem v rámci budoucnosti francouzského trůnu považoval Napoleon Joséphine zodpovědnou za to, že neměli potomka. Navzdory mnohaletým pokusům se jí dítě porodit nepodařilo. Ukončením manželství s Joséphine se Napoleon i v tomto osvobodil, aby si mohl najít novou manželku, která by porodila jeho dědice.
Noc před ukončením manželství, což v jejich případě byla veřejná událost v plné nahotě ukazující a odhalující vše, co se kolem nich dělo, nasadila Joséphine kamennou tvář. Žádné dojetí ani slzy. „Prokázala vyrovnanost, sílu i takt,“ zapsal si jeden z pamětníků. Úzkost a strach držela podle všeho v sobě, bála se, co bude následovat.
Prvky řecké tragédie
Ceremoniál, který se konal v trůnním sále paláce Tuileries v Paříži, měl všechny prvky řecké tragédie. Joséphine měla na sobě obyčejné bílé šaty evokující svatební. Pár si vyměnil slova vděčnosti, přičemž Napoleon prohlásil: „Chtěl bych, aby (...) nikdy nepochybovala o mých citech k ní. Vždy bude mou nejlepší a nejdražší přítelkyní.“
Joséphine na oplátku uvedla: „Musím prohlásit, že početí dítěte nedávám žádnou naději. A právě to a jen to by mohlo uspokojit jeho politické potřeby a bylo i pro dobro Francie. Dávám mu tímto ten největší důkaz oddanosti, jaký kdy byl na této zemi proveden.“ Ale emoce byly příliš velké. Joséphine zakolísala, rozbrečela se a zeptala se, jestli by někdo jiný mohl dočíst její prohlášení. Manželství bylo oficiálně anulováno v lednu 1810.
Facka jako melodramatický konec
Napoleon, nejnovější film od uznávaného režiséra Ridleyho Scotta, zobrazuje císaře a císařovnu v podání Joaquina Phoenixe a Vanessy Kirby, kteří čtou výše uvedené řádky na rozloučenou. Scéna se odehrává ve strohém kostele a ukazuje Napoleona, jak násilně fackuje svou bývalou manželku. Tento okamžik je vykreslen jako jakýsi metaforický zlom v jejich vztahu, kdy císař udeřil Joséphine za to, že tak hanebně truchlila nad jejich vztahem a ukázala slabost. Facka dodává jejich oddělení brutální, filmovou konečnost.
Napoleon je epické, dvě a půl hodiny dlouhé převyprávění pozoruhodného vzestupu a pádu francouzského diktátora, filtrovaného optikou jeho pestrého vztahu s Joséphine. Film, který je v kinech od 22. listopadu, začíná stětím hlavy svržené královny Marie Antoinetty v roce 1793. Sleduje Napoleona od jeho raných vojenských úspěchů až po jeho nástup na trůn v roce 1804, jeho abdikaci v roce 1815 a exil na Svaté Heleně krátce poté.
Historik: Nesouhlasím s tím
Někteří historici charakterizují Joséphine jako loajální, podřízenou manželku, která pomáhala Napoleonově touze po moci a umožňovala mu, aby řídil její život. Jiní (poněkud neprávem) zdůrazňovali její shovívavost, promiskuitu a vlastní zájmy a vyzdvihovali její milostné románky a finanční marnotratnost, což obojí způsobilo konflikt v jejím manželství s Napoleonem.
Michael Broers, historik z Oxfordské univerzity a autor třísvazkové biografie o Napoleonovi, spolupracoval na filmu jako historický konzultant. „Ridleyho Scotta zajímalo, jak Joséphine držela Napoleona nad vodou, chtěl vyvolat image mocné ženy, která má vše pod kontrolou. Můj pohled na ni jako historika ale takový není.“
Vášnivé dopisy plné touhy
Legenda praví, že Joséphine potkala Napoleona – tehdy ještě mladého generála – když v roce 1795 přišel do domu její rodiny. Jiní odborníci tvrdí, že to bylo na plese. Ať je to jakkoli, Napoleona bezpochyby zaujala rozsáhlá síť jejích kontaktů, která mu mohla zajistit lepší přístup k elitním kruhům, což vyhovovalo jeho snaze o společenský a politický vzestup.
Podle všeho se do ní ale také bezmezně zamiloval. „Jeho touha po ní byla absolutní fyzická přitažlivost. Byl to velmi silný cit,“ říká Peter McPhee, autor knihy Liberty or Death: The French Revolution. Dopisy, které si posílali, byly neuvěřitelně vášnivé.
A ještě jedna věc – Napoleona mohlo oslovit i to, že byla přistěhovalkyní. Budoucí vládce téměř celé Evropy se narodil na Korsice v roce 1769. Sdílený původ tak může vysvětlit intenzitu pouta, které někteří historikové ale označují za málo pravděpodobné.
Seznámení asi bylo jinak
Nelze ale bagatelizovat, že Joséphine byla pravděpodobně zlákána i finančním a emocionálním zabezpečením, které jí Napoleon jako neprovdané 32leté matce dvou dětí mohl poskytnout. Jedním z velkých lákadel pro Joséphine bylo, že Napoleon byl zjevně skvělý armádní důstojník na vzestupu. Zafungovala tak přitažlivost moci a úspěchu.
„Joséphine projevila určitou počáteční nerozhodnost ohledně sňatku s Napoleonem, ale nakonec byla ovlivněna jeho vášní, finančním zabezpečením a budoucí rolí manželky generála,“ píše Kate Williams v knize Joséphine. Navíc její předchozí vztah upadal, takže nový nápadník přišel ve vhodnou dobu.
Scottův Napoleon setkání budoucího páru řeší po svém. Dá je dohromady na večírku, kde oba pozorují francouzskou vysokou společnost. „Jak se jmenuješ?“ zeptá se Joséphine Napoleona, zatímco za nimi zuří dekadentní party. Když dostane odpověď, řekne: „Změnil se právě běh mého života, Napoleone.“
Zfalšovali svůj věk
Byl to Napoleon, kdo poprvé dal své nové lásce jméno „Joséphine“ (podle jejího druhého křestního jména). Sigmund Freud později tvrdil, že to mělo psychoanalytickou hodnotu kvůli jejímu spojení s Napoleonovým bratrem Josephem Bonapartem. „Díky jménu na ni mohl přenést část něžných citů, které choval ke svému nejstaršímu bratrovi,“ napsal psycholog. Generál se s ní v březnu 1796 při civilním obřadu oženil. Oba zfalšovali svůj věk na oddacím listu, přičemž Joséphine tvrdila, že je jí 28, a Napoleon si přidal 18 měsíců (na 26 a půl).
Krátce po svatbě Napoleon odjel do Itálie, kde vedl Francouze do bitvy proti rakouským a sardinským silám. Své ženě psal melodramatické dopisy, v nichž oslavoval její smyslnost a jméno, které jí dal. „Jdu spát se srdcem plným tvého rozkošného obrazu. Žít v Joséphine znamená žít na Elysejských polích. Polibky na tvá ústa, oči, prsa, všude, všude.“ Ale Napoleon se potýkal s fyzickou vzdáleností od Joséphine – a se zvěstmi o její nevěře. Nicméně ani Napoleon jí nebyl věrný a v roce 1798 začal jeho vztah s manželkou nižšího armádního důstojníka.
Okázalý životní styl
V květnu 1804 se Napoleon prohlásil císařem Francie, čímž si upevnil moc a naplnil své ambice vládce. Pár uspořádal druhý svatební obřad, tentokrát s náboženskou ceremonií. Joséphine její nová role seděla. Organizovala recepce, bavila hodnostáře a předsedala královskému dvoru po boku svého manžela.
Když Napoleon v prvních letech své vlády prosazoval vojenskou dominanci Francie v Evropě, začal se hluboce zabývat svým dědicem. Obával se, že Joséphine mu děti nikdy neporodí. Většina odborníků, kteří se životem Bonaparta zabývají dnes, tvrdí, že to byl hlavní důvod, proč v něm začala klíčit myšlenka na rozvod.
Zařídil si pak rychle nový sňatek s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, která mu v roce 1811 porodila syna, budoucího Napoleona II. Někteří historici však také připisují zánik manželství Joséphininým extravagantním výdajům. Její náklady na módu a nábytek jako císařovny byly údajně vyšší než u Marie Antoinetty, jejíž okázalý životní styl si za vlády Ludvíka XVI. vysloužil rozhořčení veřejnosti. Ať už z jednoho, nebo více důvodů, koncem roku 1809 Napoleon oznámil Joséphine, že chce rozpustit jejich manželství, které trvalo více než deset let.
Před smrtí šeptal její jméno
Bývalá císařovna, opuštěná Napoleonem, se stáhla z veřejného života do své soukromé rezidence v Malmaison u Paříže. Tam pokračovala v zábavě a také v budování světoznámých zahrad s dovezenými rostlinami a cizokrajnými zvířaty, jako jsou emu a klokani. Sbírala díla umělců, například od Titiana, Giovanniho Belliniho a Leonarda da Vinci.
Joséphine zemřela 29. května 1814 ve věku 50 let na svém panství. Ačkoli Napoleona několik let neviděla, údajně sledovala jeho vojenská tažení a politické výboje, včetně neúspěšného tažení proti Rusku, které znamenalo pro císaře „začátek konce“. Pokud jde o Napoleona, Joséphine nikdy z jeho hlavy úplně nezmizela. Alespoň tak se to povídá. Když padlý vládce zemřel v exilu v roce 1821 ve věku 51 let, poslední slovo, které vyslovil, bylo údajně jméno, jež dal své velké lásce: „Joséphine“.
Zdroje: redakce, smithsonianmag.com, radiotimes.com, Napoleon Movie
KAM DÁL:
