Vraždy jako forma byznysu. V divokých devadesátých letech nešlo rozhodně o nic výjimečného, vydělávání peněz na vraždění lidí nebylo vůbec neobvyklý byznys plán. Jedna skupina jej ale dovedla až do děsivé dokonalosti. Karel Kopáč, Ludvík Černý, Vladimír Kuna, Petr Chodounský a Irena Meierová se rozhodli, že se tomuto hrozivému „řemeslu“ budou věnovat. Jejich rukou zemřelo pět lidí, příliš peněz ale nevydělali a všichni skončili ve vězení. Nejhůře však dopadl první jmenovaný, Karel Kopáč, který byl hlavním organizátorem zločinecké skupiny.
Od zásahovky ke kriminálníkům
Kopáč zkoušel štěstí u policie, kde dokonce krátce působil v zásahové jednotce. Odešel od ní ale kvůli malému platu a rozhodl se, že se uchytí takřka na druhé straně barikády. Začal dělat bodyguarda bohatým pražským podnikatelům, kteří měli zálibu v divokých večírcích a prsty v organizovaném zločinu. Tady se zřejmě zrodil nápad na vydělávání peněz vraždami boháčů. Nejspíš i proto byl Kopáčovou první obětí podnikatel, kterého měl chránit. Vylákal ho na odlehlé místo, kde jej Ludvík Černý za jízdy autem střelil do hlavy.
Každý dělal něco
Podobně probíhaly i další vraždy. Kopáč vytipoval oběť, Černý zabíjel a celá skupina se pak podílela na odklizení těla. Mrtvých obětí se orličtí vrazi zbavovali v sudech s louhem, které shazovali ze Žďákovského mostu do vodní nádrže Orlík. Nenechali si to ale pro sebe a legenda o tělech v Orlíku se donesla až k policistům. Netrvalo dlouho a Kopáč s celou skupinou byli v jejich hledáčku.
Rychlý zásah
Když se rozkřiklo, že policie našla v Orlíku těla zmizelých byznysmenů, gang zachvátila panika. Všechny jeho členy se ale policistům podařilo v klidu zatknout při jedné akci, výjimka byl Karel Kopáč. Ten měl sice několik měsíců před zatčením autonehodu, po které zůstal odkázaný na invalidní vozík, nicméně kvůli jeho minulosti u policie bylo namístě podezření, že se bude zatčení bránit. A také že ano, zabarikádoval se v domě a držel zásahovou jednotku v šachu.
Vyjednávání s pistolí v puse
„Když se zatýkalo, vyrazily jednotlivé skupiny, mimo jiné i do Rudné u Prahy, kde žil v té době Karel Kopáč. Ten vyhrožoval tím, že se zastřelí, a pustil k sobě jediného člověka, mě,“ vypráví Josef Doucha v dokumentu Polosvět nájemných vrahů. „Seděl v zadní místnosti toho domku, v ruce měl pistoli, kterou si, když tam vstoupili příslušníci policie, namířil do pusy,“ líčí legendární vyšetřovatel. Venku mezitím čekal další známý vyšetřovatel kauzy, Jan Štoček.
„Začal ho tam přemlouvat a přemlouval ho asi tři hodiny. Dal si podmínku, že před odchodem se chce rozloučit se svou přítelkyní. Já jsem měl v té době jiný názor, ale tenhle byl lepší,“ vzpomíná Štoček a Doucha dodává, že se necítil v ohrožení. „Když už i mně docházel dech a témata, protože ta debata se točila pořád dokola, zachránila to jedna z jeho sester. Zavolala mu, a jak si povídali, jeho pozornost se rozplynula a pistole mu začala klesat od hlavy,“ popisuje Doucha, jak poznal okamžik, kdy je třeba zasáhnout.
Bez jeho svědectví by to nešlo
„Ten kluk vyrazil od dveří, udělal dva skoky a byl u Kopáče. Srazil mu ruku s pistolí pod stůl a vyšla rána. Já jsem se podíval pod ubrus a viděl jsem, že policista drží Kopáče za ruku s pistolí, a pak už tam vrazili další kluci ze zásahovky,“ říká Doucha s tím, že Kopáč se střelil do rozkroku a kvůli svému postižení a faktu, že byl od pasu dolů ochrnutý, tu ránu ani nepostřehl. Kopáč se asi čtrnáct dní bránil a pak začal mluvit, jak odhaluje Josef Mareš v dokumentu Legendy kriminalistiky. Pouze na základě jeho svědectví se pak podařilo celou skupinu usvědčit. Za svůj podíl na vraždách dostal 21 let natvrdo, po šesti letech v kriminále však svůj život dobrovolně ukončil. Oběsil se na klice od dveří.
KAM DÁL: Křesťan Výborný bojoval za zvyky židů a muslimů. Dokud mu to nezarazili ochranáři
