Doba, ve které Michelangelo Buonarroti žil a tvořil, tedy poslední třetina patnáctého a více než polovina šestnáctého století, patřila církvi. Co řekla církev, to bylo doslova svaté. A jestliže její představitelé považovali leváky za spolčence ďábla, kteří by tedy rozhodně neměli pro tak váženou instituci ani náznakem pracovat, pak to jistě všichni brali vážně. Michelangelo měl to štěstí, že se i přes svoji vrozenou levorukost už v dětství naučil malovat i pravačkou. Jak dobře se mu to podařilo, o tom se můžeme přesvědčit třeba ve světoznámé Sixtinské kapli.
Maloval pravou, sochal levou
Jak ale v jednom ze svých záznamů podle webu irozhlas.cz snad nechtěně prozradil Michelangelův pomocník Raffaello da Montelupo, byl jeho mistr člověkem, který zvládal používat obě ruce minimálně stejně, navíc levačka měla mnohem větší sílu a pravděpodobně i šikovnost. Proto ji upřednostňoval při své sochařské tvorbě, která vyžadovala přece jen o něco větší intenzitu, ale na druhou stranu i jemnost, věnovanou do úderu nástrojů. Kdyby se to dozvěděli tehdejší církevní hodnostáři, neměl by umělec lehký život.
Upřednostňoval muže
Ostatně levorukost nebyla jediným tajemstvím vynikajícího umělce, o jeho orientaci svědčí i mnohá díla, která doslova opěvují mužská těla. Není tedy divu, že se nikdy neoženil a nezplodil potomky. Po celý svůj život se věnoval své rodině, otci a bratrům, a až ve vysokém věku se přestěhoval a začal žít s Tommasem Cavalierim.
Ušmudlaný Michelangelo
I když se díky svému umění dostal do skvostných paláců a měl přístup do vyšší společnosti, jeho životopisec Ascanio Condivi Michelangelův život popisuje docela jinak a podle toho, co se od něj dozvídáme, bychom s umělcem rozhodně neměnili. Chodil prý stále v jediném oblečení, ve kterém také spal, a nepral jej, jak byl rok dlouhý. Není tedy divu, že bychom si dnes vedle Michelangela asi raději ve vlaku nesedali. Pach, který se za ním linul, musel být k nevydržení. Pravdou ale také je, že tehdy měli lidé trochu jiná měřítka.
Synu, nemyj se…
K jeho nevábnému zevnějšku a také zmiňovanému zápachu přispěla již v umělcově mládí rada jeho otce, kterou si bohužel vzal k srdci. Podle Buonarrotiho staršího se totiž vysokého věku nejspíše dožívali lidé, kteří se pro jistotu vyhýbali vodě, jež by jim měla posloužit k očistě, jak píše server Allthatsinteresting. I když se to možná právě v případě jeho syna potvrdilo (Michelangelo se dožil i na dnešní dobu úctyhodných 88 let), dnes bychom to jistě nikomu nedoporučovali.
Neuvěřitelná hygiena, ale úžasná díla
Jiné zprávy dokonce hovoří o tom, že se autoru neuvěřitelných uměleckých skvostů v botách tolik potily nohy, že když se jednoho dne odhodlal zout, zbyla v nich i část jeho kůže z hnisajících chodidel. Ani to mu ale nezabránilo tvořit díla, která překonala staletí a dodnes neztratila nic ze své krásy a obdivuhodnosti.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Po pražských stopách Josefa Lady. Malíř přitahoval vtipné aférky, ale v jeho srdci byl doživotní bol.
