Erich Mielke se stal komunistou, protože mu nic jiného nezbývalo. Takto by se dalo ve stručnosti charakterizovat mládí pozdějšího obávaného ministra bezpečnosti, kterému přezdívali ministr strachu. Narodil se do Německa zmítaného poválečnou krizí, kdy zářivou budoucnost slibovaly nové ideologie, jako byl nacismus a právě komunismus. Druhé myšlence propadli Mielkeho rodiče, chudí dělníci, na které krize dopadla nejvíc.
Komunistou od dětství
Narodil se ve Weddingu, v dnešní multikulturní čtvrti Berlína. Když se měl po pádu NDR zpovídat ze svých zločinů na postu ministra, řekl psycholožce, ktera vypracovávala jeho profil, že chudoba je slabé slovo. Jejich byt prý připomínal spíše skládku. Měl ještě další tři sourozence, jejich rodiče byli sociální demokraté a poté komunisté, otce za jeho postoje zavřeli. Rodina tak přišla o živitele a Mielke se ji snažil co nejlépe zabezpečit, což se mu vzhledem k poměrům moc nedařilo.
Už v mládí byl považován za nebezpečného komunistu. Několikrát byli kvůli tomu u výslechu jeho sourozenci a matka. Ta jednou do protokolu uvedla: „Chci, aby bylo zapsáno, že se nám syn kvůli vzdělání a přátelům vzdaloval, cítil se svázaný, ty nuzné podmínky ho omezovaly, většinou byl nešťastný…“ Erich Mielke pochopil, že rodině nijak nepomůže, a také mu došlo, že takový život nemá žádnou budoucnost. Jednoho dne z domu utekl a svůj život plně zasvětil komunistickým ideálům.
V roce 1925 byl čerstvě plnoletý a již byl plně zaměstnán v organizacích KPD (Komunistické strany Německa), měl pracovat jako reportér, ale lze soudit, že tato práce byla pouhé krytí, Mielkeho nikdy nezajímalo teoretizování, byl spíš člověk, který vyhledává akci.
Vražda policistů
Jeho přání se vyplnilo a byl vybrán do skupiny, jež měla vykonat pomstu na policistech, kteří šikanovali komunisty. Tehdejší Berlín byl plný pouličních bojů a postoje či myšlenky se nehájily při politických diskuzích v kavárnách, ale právě na ulici. Komunisté tehdy rozhodli, že úder musí být skutečně tvrdý.
Mielke byl členem Selbstschutz, což byla tehdejší obdoba lidových milicí. Společně s dalším soudruhem si počkali jednoho srpnového večera roku 1931 u kina Babylon na policisty Paula Anlaufa a Franze Lencka. Vyskočili z úkrytu a zastřelili je, jeden z policistů ještě identifikoval Ericha Mielkeho, oba poté podlehli svým zraněním. Mielke utekl do Sovětského svazu, kde jej přivítali jako hrdinu. Tak začala další etapa jeho života, která jej nakonec dovedla do čela tajné služby Východního Německa.
Agentem NKVD
V Sovětském svazu se stal zaměstnancem NKVD a špehoval své krajany i další emigranty. Soudruzi pochopili, že je v tom velmi dobrý, a byl poslán do Španělska, kde zuřila občanská válka. Mielke ale na frontě nebojoval, jeho úkol bylo střílet nepřítele v týlu, a jelikož nepřátele určovala NKVD, nejednalo se o skutečné špiony, ale o lidi nevyhovující sovětským představám. Německý komunista Walter Janka, kterého Mielke vyslýchal, o něm řekl toto: „Zatímco já jsem bojoval na frontě a střílel fašisty, Mielke v týlu střílel trockisty a anarchisty.“
Ministrem strachu
Po konci druhé světové války se stal jasnou volbou pro SSSR, aby v poraženém Německu budoval svůj vlastní loutkový režim. Stal se ministrem státní bezpečnosti, jeho resort nesl zkratku Stasi, v této pozici setrval 32 let. Na začátku měla Stasi pouze tisíc spolupracovníků, o sedm let později jich bylo sedmnáctkrát tolik. Německá demokratická republika byla tajnou policií ještě více prolezlá než Sovětský svaz, počet spolupracovníků na osobu byl větší než v SSSR.
Spravedlnost si jej našla
Krom špehování občanů, šikanování a monitorování veřejného mínění měl Mielke na starosti i hranici, stejně jako Berlínskou zeď. Stasi také trénovala teroristy, v tom spolupracovala s Československem. Mielke od svých podřízených vyžadoval absolutní loajalitu, museli mu být vždy k dispozici. Kariéra Mielkeho skončila znovusjednocením Německa, v roce 1993 se dostal konečně před soud. Vražda dvou policistů jej dohnala i po takové době, nakonec byl shledán vinným, ale z vězení byl propuštěn po dvou letech kvůli špatnému zdravotnímu stavu, další soudy se s ním již nekonaly.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler
