Měsíc únor je pro Frýdek-Místek prokletý. S odstupem roku se zde ve stejný den (24. února) staly dvě dosud nevyřešené vraždy. V tomto měsíci se také odehrála vražda maminky dvou dětí, která zůstala neobjasněna a stala se jedním z moravských policejních pomníčků.
Po Marii se slehla zem
Úterý 16. února 1993 se nesmazatelně zapsalo do mysli rodiny Marie P. jako den, kdy přišla o svou milovanou bytost. Toho rána přišel domů Mariin manžel, říkejme mu Jiří (redakce zná jeho skutečné jméno), a přivítaly ho uplakané a vyděšené děti, které jako by tušily, že se mamince stalo něco hrozného. Nebyla připravena snídaně, jak to maminka každý den dělávala.
Otec zjistil, že z práce vůbec nepřišla domů. Nastala chvíle hrůzy a čas kontaktovat policii. Ta se Jiřího snažila uklidňovat, přece jen manželka nebyla pryč ani 24 hodin. Dny plynuly, detektivové měli v devadesátých letech obrovský podstav, na hledání pohřešovaných osob na Ostravsku měli tehdy údajně pracovat pouze dva kriminalisté.
Poloha snící ženy
Rodina žila v děsivé nejistotě až do března. Výsledky pátrání ji však zarmoutily bohužel ještě více. V polovině jmenovaného měsíce zazvonil vyděšený nájemník na domovníka v paneláku, kde bydlela nezvěstná Marie P. Sdělil mu, že na střeše něco leží, buď je to figurína, nebo mrtvola. Oba doufali v první možnost, bohužel se ukázalo, že dotyčnou byla pohřešovaná Marie.
Na místo byli přivoláni kriminalisté. Poloha, ve které ženu nalezli, charakterizují odborníci jako „polohu snící ženy“. Ležela na boku, s jednou rukou pokrčenou a druhou nataženou (dnes se této poloze také říká „na Supermana“). Po ohledání těla bylo zapsáno do protokolu: „Na krku je zřetelná strangulační rýha, která je silnější vpředu a zeslabuje se směrem dozadu.“ Nebohá žena tedy byla uškrcena. Další nález svědčil o brutálním sexuálním útoku, měla poranění v intimních partiích. Její tělo leželo na střeše sousedního paneláku toho, kde pohřešovaná bydlela. Zbývalo zjistit, jak se tam dostalo.
Pátrání po sadistickém deviantovi
Kriminalisté začali shromažďovat svědectví a poznatky. Jedna z pátracích akcí vedla do okolí bydliště poškozené a čtyř okolních paneláků. Jednalo se o 14patrové domy, které byly v té době téměř plně obydleny. Přišlo také konkrétní svědectví od paní bydlící ve stejném domě jako Marie. Kolem sedmé hodiny ranní seděla u okna a viděla na protější střeše muže v modré bundě, jak stojí na okraji střechy a kolem pasu drží ženu, která se dívá směrem dolů.
Podobný obraz, jaký známe z filmu Titanic. „No, snad ji nechce shodit dolů!“ pomyslela si a běžela si pro brýle. Poté již byl na střeše jenom muž. Myslela si, že se jednalo o opraváře a žena mu jen byla ukázat vadu na střeše. Jiná sousedka slyšela v tu samou dobu ženské volání o pomoc, nedovedla však identifikovat, odkud vychází (patrně kvůli ozvěně, která na sídlištích bývá).
Vrah zůstal nepotrestán
Vyšetřování dovedlo kriminalisty na stopu člověka, bydlícího na stejném sídlišti, jako žila zavražděná a její rodina. Říkejme mu pracovně „telefonista“. Byl to člověk, který se ukájel, když telefonoval na náhodná čísla žen, která našel ve Zlatých stránkách. Vyžíval se v nadávkách a sadismu. Policii se jej podařilo identifikovat. Když poté spojili jeho osobu s vraždou Marie a chtěli jej vyslechnout, spáchal dotyčný sebevraždu. Telefonáty však ustaly a další sadistická vražda se už na území Frýdku-Místku nestala. Není to první případ, kdy sadista, kterého chtěli vyšetřovatelé vyslechnout ve věci možné vraždy, spáchal sebevraždu, stejně se zachoval Petr Š., podezřelý z vraždy Kamily F. v Ostravě.
Zbývá jen dodat, že média se pustila do diskuzí, zda se vrah inspiroval činem, který se stal v roce 1989 v americkém Bronxu, kdy byla podobným způsobem na střeše uškrcena 17letá dívka. Případ se tehdy dostal do našich médií. Totožnost vraha se podařila FBI zjistit až po 27 letech, byl jím Scott Parrilla a za svůj čin dostal 25 let vězení a ochrannou sexuální léčbu.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Český záhadolog na stopě monster: Pátral po ruském yettim i lidožravém stromu
