Motorest, který nesl jméno po místním hajném, se nacházel 1,5 km od vesnice Holostřevy, v zatáčce na Skviřín. Klidné místo v lesích, ideální pro odpočinek spojený s dobrým jídlem. A přesto zde došlo k tragédii, která do té doby neměla obdoby.
Opilí, nebo mrtví?
Toho dne přijel vedoucí restaurace Pavel Punčochář do motorestu pár minut po deváté hodině ranní. Už cestou ke dveřím si uvědomoval, že je něco špatně. Nemohl se dozvonit, přestože venku byly zaparkované vozy zaměstnanců, včetně kola brigádníka. „Že by flámovali?“ pomyslel si a zkusil do oken personálu hodit kamínek. Poté si všiml čehosi bílého, ležícího pod oknem a strnul. Uviděl lidskou ruku. Ještě nebyl důvod panikařit, pořád zde zůstávala možnost, že se personál opil pod obraz a vyspává, kde zrovna padl.
Nevědomky si zachránil život
Definitivní indicii, že se něco stalo, poskytl pohled dovnitř motorestu. V bufetové části Pavel Punčochář uviděl dvě díry nad výdejním okénkem a také byla vyvěšena cedule „Dnes zavírací den“. Punčochář se rozběhl se svému autu a vyjel vše ohlásit na služebnu Veřejné bezpečnosti do města Bor. Ani netušil, že si tím zachránil život. Uvnitř stále ještě byl dezertér Bugár, ozbrojený samopalem a připravený znovu vraždit.
Krveprolití, jaké nemělo obdoby
Vedoucí restaurace se vrátil na místo v doprovodu ozbrojené policejní hlídky. Mezitím zmizelo jedno z aut – zelená škodovka. Když nahlédli dovnitř, spatřili policisté ležet na podlaze mrtvého člověka. Vyčkali na příchod kriminalistů a vstoupili do objektu. Obraz, který se jim naskytl, byl jako vystřižený z krvavého hororu. Postupně našli těla čtyř zaměstnanců – všichni byli zastřeleni. Mrtvá servírka byla částečně svlečená a obalená jakýmsi kusem látky, obdobně i tělo druhé ženy, kuchařky. Nedaleko ležela kuchařská pomocnice, ta však měla oblečení na sobě.
V podkroví našli kriminalisté tělo devatenáctiletého brigádníka a usoudili, že se snažil před vrahem utéct. Měl smůlu: v motorestu vůbec neměl být, ale rozhodl se výjimečně přespat. Na místě se našla také složená vojenská uniforma, vojenská čepice a nůž s koženou přezkou. Vrah se převlékl a po útoku se posilnil slivovicí z kuchyně.
Šílený voják na útěku
Nastal poplach – někde v okolí se pohybuje šílený voják s touhou vraždit. Kolem silnice, po které uháněl v ukradené škodovce, byly rozmístěny hlídky. Střílely, ale marně. Také se za ním hnala dvě policejní auta. Úkol byl jasný – ozbrojený a vysoce nebezpečný pachatel se nesmí za žádnou cenu dostat do krajského města, tedy do Plzně.
Hon na vraha
Lubomír Bugár, řítící se ve sportovní škodovce, neuposlechl žádný z pokynů, které na něj hlídky z megafonu křičely. Osudným se mu stala zatáčka na okraji plzeňské čtvrti Košutka. Ta byla velmi ostrá, a proto byla vhodná pro zastavení unikajícího pachatele. Policisté zalehli do příkopu ozbrojeni samopaly, a když se vřítil do zatáčky, spustili palbu na kola automobilu.
Stalo se očekávané, řidič ztratil kontrolu nad autem a převrátil se do příkopu. Nastala chvíle ticha přerušovaná výkřiky policistů požadujících po Bugárovi, aby se vzdal. Dva příslušníci se pomalu přiblížili k převrácené škodovce. Ozval se výstřel dávky ze samopalu a pak znovu mrazivé ticho. Pachatel seděl opřený o auto a množství krve naznačovalo, že si sám prostřelil hlavu.
Nad činem visí temný otazník
Kriminalisté začali okamžitě pátrat po motivu. Vojín Bugár, původem ze Slovenska, sloužil v nedalekých kasárnách. Byl to vzorný voják, který posbíral množství pochval a jehož jméno bylo na nástěnce mezi třemi nejlepšími členy útvaru. Podle přátel si nikdy nestěžoval, rád také hrával na foukací harmoniku.
Důvod nikdo nezná, ale místo se zdá být prokleté
Badatel Slavomír Kozák se pídil po jeho životě a navštívil vesnici Sklené, kde se útočník narodil a také žil. Zjistil, že Bugár projevoval zášť ke svému otčímovi, který se k němu a jeho matce nechoval zrovna nejlépe. Jeho maminka při výslechu kriminalistů uvedla, že byl pomstychtivé povahy. Žádný konkrétní motiv se však nepovedlo nalézt. Zvláštní také je, že Bugár občas mluvil o své dívce Darince, žádnou osobu s tímto jménem se v jeho okolí či kontaktech ale nepodařilo nalézt.
Dnes již motorest U Kadrnožky nestojí. Místo se bohužel stalo cílem mnoha sebevrahů, kteří si z nepochopitelných důvodů vybrali k ukončení života právě tento les, přestože někteří žili i na opačné straně republiky. Temnou atmosféru podtrhuje množství křížů a pomníků nešťastným duším. Desku upomínající na tragédii, která se odehrála v roce 1980, byste zde hledali marně.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, badatele.net, redakce
KAM DÁL:Chlapec zamával rodičům a šel do školy, ale už se nevrátil. Jeho vraha rodina kryla po desetiletí