O Jiřím Kodetovi se obecně ví, že to byl muž s duší granda, a to i v dobách, kdy měla rodina hodně hluboko do kapsy. Reprezentace a dojem, který kolem sebe vytvářel, pro něj byly nesmírně důležité. To ale nešlo dohromady s dobou, v níž prožil většinu svého života, kdy si všichni měli být rovni, a kdo nechodil v montérkách jako správný příslušník dělnické třídy, mohl být snadno podezřelý. Charismatický herec, v jehož těle bilo aristokratické srdce, se ale s takovou realitou smiřoval jen velmi těžko. Dokonce se nechal slyšet, že komunisté jsou lháři a podvodníci.
Umění měl v krvi
Divadlo měl Jiří Kodet doslova v krvi. Patřil k rodu Steimarů, kteří se věnovali herectví, a Kodetů, kteří měli pro změnu blízko k výtvarnému umění. Rodičům sice jejich manželství nevydrželo, geny ale svým dětem předali a ty je do důsledků zúročily. Zatímco Jiří se zamiloval do kouzelných divadelních prken, stejně jako jeho sestra Evelyna Steimarová, jeho bratr Kristian byl významným výtvarníkem. Sám Jiří v průběhu své divadelní herecké kariéry prošel mnoha scénami, mimo jiné v Pardubicích nebo v Ostravě, až nakonec zakotvil ve svých třiapadesáti letech v roce 1991 u vltavského nábřeží v Národním divadle.
Velký herec i v malých rolích
Ve filmu dostával Jiří Kodet po většinu života spíše menší role, ale i v těch dokázal zazářit. Problém mu však dělaly jeho názory na komunisty, s nimiž se nijak příliš netajil. A tak i když nejprve dostal hlavní roli kapitána Exnera v detektivním filmu Smrt talentovaného ševce, soudruzi mu už na tento úspěch navázat nedovolili a další připravovaný projekt v tomto duchu raději zarazili.
Ikonické Pelíšky
Na svůj největší filmový úspěch si tak Jiří Kodet musel počkat až do prvního porevolučního roku, kdy se v kinech objevily Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Kodetem dokonale ztvárněný bývalý odbojář, který se – podobně jako i jeho představitel – nehodlal smířit s realitou konce šedesátých let a zvláště s „bratrskou pomocí“ našich komunistických sousedů, se stal jeho nejslavnější rolí. Podle mnohých hercových přátel snad také proto, že ve filmu nemusel příliš měnit charakter.
Smutek si občas vybíjel na rodině
Jak plyne z vyprávění Kodetovy druhé ženy Soni, některé scény v rodině Krausových v Pelíšcích, jejíž hlavu ztvárnil právě Kodet, byly jako vystřižené z jejich rodinného života, samozřejmě zpodobněné ve filmové nadsázce. Také Jiří Kodet ve skutečném životě trpěl neochotou srovnat se se směřováním naší země, mnohé kroky a situace považoval za nespravedlivé a jeho nálada se často dostávala na bod mrazu.
To se pak odrazilo také na atmosféře v rodině, kterou ale přes to všechno nade vše miloval a její zázemí považoval za základ celého života. Ten ale bohužel neměl být tak dlouhý, jak si herec jistě představoval.
Mrtvice nevraždila
Série nešťastných událostí, které nakonec vedly k neblahému konci charismatického furianta Jiřího Kodeta, začala mozkovou příhodou, která jej postihla uprostřed představení Divoká kachna. Pomoc, které se mu dostalo, zajistila nejen záchranu jeho života, ale také možnost návratu do normálního, a to i pracovního života. Následovalo ještě natáčení Pelíšků i další divadelní role, ale pak přišel další, tentokrát již skutečně osudový zvrat.
Za všechno může kocour
Jednoho dne, když herec pracoval na zahradě, se mu pod nohy připletl kocour. Byl z toho pád, a jak už se to ve vyšším věku bohužel často stává, také zlomenina krčku. Přišla nutná operace, ale Kodetův imunitní systém se umělému kloubu bránil a nechtěl jej přijmout.
Muž, který tolik dbal na eleganci a pověst světáckého granda, se ocitl na lůžku, nemohl chodit a byl odkázán na pomoc druhých. I když se snažil, dodržoval všechna nařízení lékařů a byl odhodlaný vrátit se do života, jeho svíčka dohořela 25. června roku 2005 v sedmašedesáti letech.
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, wikipedie, ČSFD, iDNES
KAM DÁL: Jak dopadl žrout Baloun ze Švejka? Herec Milan Neděla trpěl jako zvíře: Lékaři mu řezali prst po prstu.
